Dneska by to šlo, řekla jsem v nedělním odpoledni dobře naladěná na další jízdu s Bertičkou.  " Kdo jede se mnou?" - padla známá otázka.  Bez váhání jasná odpověď - "my tři pojedem  na kolech, tatíka necháme doma." Měla jsem v plánu Srní sedlo, půl cesty  známe, dál se uvidí. Nikdo z nich nebrblal když do kopce museli kola tlačit a babča si jela pohodlně,

Posezení pod altánem u jezírka bylo chvílí pohody. Pochod mých myšlenek nic nevyruší,  hlavou letí jak z pampelišky pápěří...Slunce hřeje a známé zvuky občas klidné ticho rozvlní.Pod blankytnou oblohou zakrouží letadlo a někde nad Jizerkami se  ztratí z dohledu. Dívám se za ním a vzpomínám

Domů jsme se vrátili před půl desátou večer a já ještě nevychladla a jak jsem zážitků plná  nechce se mi spát, začerstva to sem hodím... "Mohli bychom se projet, co říkáš?" zeptala jsem se vnuka. Věděla jsem že se chytne, když mu mamka na jízdu půjčí  elektrokoloběžku a já tak

Královny květin -růže, teď hrají prim a září v mnoha barvách, aby nejedno lidské potěšily. Téměř v každé zahrádce u domů a v městských parcích jsou vidět vždy když přijde jejich čas. A když velký keř rozkvetlé pnoucí růže bohatě zdobí nějakou  starou chaloupku, nejhezčí jsou udržované roubenky,

Stačí se jenom  vzhůru dívat, a  k tomu se nabízí jedinečná možnost, nechat  své myšlenky v podvečerním tichu  jen tak volně plynout...Mám ráda takové chvíle kdy můžu pozorovat tu nebeskou hru, kdy není potřeba vůbec žádných slov, stačí jen troška fantazie. Při takových chvílích

Žádné parádní kousky nečekejte, žádné výstavní hřiby a podhřiby, žádné kozáky a křemenáče, ale růžovky -masáky, které každý nesbírá. Přitom jsou jedny z nejchutnějších, potvrdí každý, kdo je zná. V pondělí navečer jsem se chtěla projet na Bertičce, ale rodinka se rozhodla provětrat se v lese. Tak nechám Bertičku dál odpočívat a do lesa chci také. Třeba tam skutečně houby najdeme, nebo také "houby"....Prošli

Je po dešti, a kosové si štěstím pletou noty....chtělo by se notovat, jen co se na chvilku ukáže slunko a na listech se zatřpytí krůpěje vody.  Navíc, když se ukáže na obloze duha, to je také podívaná ! Jednu jsem v nedělním podvečeru zahlédla mezi stromy hned poté, co se přehnal lijavec.

Postupně

Napadlo  mě, že by se mi hodila, abych měla lepší přehled kdy a kam jsem se na průzkum pustila.  A také pro motivaci, abych se při jízdách zdokonalila. Jejda, teď to přinejmenším vypadá tak důležitě, jako že  kdovíjaké velké vozidlo suverénně  řídím, cha, chááá, ono jde jen o tříkolku

Stát se na chvilku bezstarostným děckem, to by se mi líbilo...Klidně bych brala i tu dobu, kdy jsem jím byla, kdy jsem o spoustě dětských zábav dnešních dětí neměla ani páru, natož abych věděla co je to trampolína. My jsme cvrnkali kuličky, skákali panáka, hopsali přes švihadlo, hráli na schovku, na "kolik je hodin ?" a na cukr, káva, čaj....Malá vzpomínka na prostý čas, o kterém dnešní

Posledně jsem přidala trochu lidové tvořivosti - útržky z Balady o prdu, a že ještě úplně děravou paměť nemám a venku už druhý den bez ustání prší,  vzpoměla jsem si na další veršíky, co někdo rozverný kdysi složil.

               Prší, prší,