Adil | co život přináší

K tomuto místu jsme  tentokrát nešli od zříceniny hradu Hamrštejn ale z druhé strany. Ze silnice do Kryštofova Údolí jsme na malém prostranství zaparkovali u odbočky na Andělskou Horu. Cestou, místy plnou kaluží, se mi  do mysli vrátily vzpomínky.  Nejvíc  ta,  jak jsme s mým mužem lezli nad cestou do příkrého listnatého svahu a odměnou nám byly pravé hřiby. Jindy jsme

Na uložených prknech, těsně pod stříškou kůlny jsme objevili malé a  nenápadně skryté  suchou trávou i peřím vystlané miskovité hnízdo a v něm asi pět  hladových zobáčků.. Opodál, z větví jabloně se neúnavně ozývalo típ, típ, típ típ....Žádné trylky, žádný ptačí zpěv, snad po celý den, ve stejném rytmu jen hlasité típ....Jednoho z rodičů jsme zachytili v blízkosti hnízda, zrovna

Když jsem z  okna zahlédla na zemi sedícího ptáčka, který se ani nepohnul, nelenila jsem a popadla foťák . Byla jsem od něj na půl metru, on v klidu, zřejmě očekával, že mu něco do zobáčku dám.  Tak jak to ptáčata při krmení dělají, skutečně na vteřinku zobák zeširoka otevřel. Pohnula jsem nad ním rukou a to byl konec pokoukání, odhopsal do úkrytu, pod široké listy bergenie. Tak nevím