K transborderu na Lužické Nise.

K tomuto místu jsme  tentokrát nešli od zříceniny hradu Hamrštejn ale z druhé strany. Ze silnice do Kryštofova Údolí jsme na malém prostranství zaparkovali u odbočky na Andělskou Horu. Cestou, místy plnou kaluží, se mi  do mysli vrátily vzpomínky.  Nejvíc  ta,  jak jsme s mým mužem lezli nad cestou do příkrého listnatého svahu a odměnou nám byly pravé hřiby. Jindy jsme u soutoku Rokytky s Nisou spolu v Rokytce sebrali pár  kamenů na zkrášlení partie u zahradního jezírka. Tenhle říční pych už je naštěstí dávno promlčený.... Pramen Lužické Nisy jsem viděla v malém travnatém parčíku  dole v Jizerských horách, na půli cesty mezí Lučany a Bedřichovem..Z malé stružky kamenem označené se po další její cestě už obtáčí kolem ostrohu s hradem Hamrštejnem mělké a širší říční koryto s klidnou a  poměrně čistou vodou. Kdysi bývala nevábně znečištěná, to už je historie. A známé textilní továrny co vodu tak špinily pak   v novém století  postupně mizely v propadlišti dějin... Nisa je významnou hraniční řekou a na své  dlouhé pouti z Česka se nakonec v Německu setkává s řekou Odrou. Chtěla bych vidět, jak se spolu obě spojí,můžu si jen představovat která z nich je silnější ...To jsem se víc rozepsala, ale naším hlavním cílem byl přece ten transborder. Blesková povodeň v roce 2010 pod  hradem Hamrštejn strhla původní kovovou lávku a místo ní bylo v poměrně krátké době postaveno nové speciální zařízení , taková dřevěná kabinka zavěšená na kladkách. Vlastní silou se snadno zvládnete  nad vodou přepravit z jednoho břehu na druhý, můžu potvrdit, že to zvládla i moje šestiletá vnučka. Tam i zpět nás bez zásahu dospělého  sama převezla. Tu radost jsme jí nezkazili, nikdo nesměl pomáhat. 

Co jsem cestou zachytila zvědavým okem foťáku.

Zprava přitéká voda z Rokytky, pst, tady je místo dávné  krádeže několika malých kamenů.

Říčka - snad větší potok Rokytka, který protéká Kryštofovým Údolím.

Chvíli tu zkoušeli házet "žabičky" , plochých kamínku na to bylo dost.  A potom na rozloučenou, jedním větším  - žbluňk !

Jako v zrcadle se v kalužích odrážejí stromy.

A s nimi tam nakoukl i oblouk nedalekého železničního mostu s tratí směrem Hrádek nad Nisou

Jsme u cíle.

Nebyli jsme tady sami, počkáme až  se ty ženy i s dětským kočárkem převezou.  Když  jsme pak byli uprostřed nad řekou všimli jsme si spousty malých rybek.Jedna vedle druhé, jako by se v tom pomalém toku vody na místě vlnily,  ale nevím jaký druh říčních ryb by to mohl být. Věřím, že každý kdo do těchto míst zavítá a vyleze k hradní zřícenině, že si  transborder ujít nenechá.