Adil | co život přináší

Přišla tak náhle, nečekaně, byla to prostě rychlovka. Jak hbitě letěly zhora ty kroupy, a co v cestě jim bylo, dostalo masáž..... Ale nejdřív na nebeské klenbě byla  mezi bělostnými mraky ta oblíbená modrá, a jarní slunko se usmívalo, a první narcisy mě lákaly, -  pojď si nás vyfotit přece, když ses našich květů už nemohla dočkat,  pojď a neotálej, právě teď, my ti rády zapózujem

"Ahoj Maruš, jak se máš, jak je u vás...?" volala jsem ráno sestře, žijící zhruba 70 km odsud. Chvála mobilu -  ještě tak před třiceti lety jsme se na tu dálku, kdykoliv slyšet nemohly. "Je docela hezky, ani vítr od rybníka nefouká, i slunko se ukázalo..." sděluje.

Zrovna stojím u plotny, připravuju oběd, dvanáctá se blíží.  Do toho zazvoní mobil, sáhnu po něm s průpovídkou: "Kdo to zrovna teď otravuje ?" - myslím si, zas nějaká nabídka, tak tu slušně "odpálkuju", že o žádné produkty zájem opravdu  nemám. Zrovna nemám po ruce brýle, a abych to na plotně nespálila, spěchám, a tak číslo volajícího nevidím. Sice to není zrovna slušné,

Dnes vykouklo sluníčko a  to mě lákalo - neseď za pecí a mazej ven ! Ne za prací na zahradě, tady je na ni ještě čas, však ona počká, ona mi neuteče....Tak jsem si vyšlápla na procházku po okolí a jen jsem se kochala....

Kochal