Večerní rozjímání.

Všechno je pod bílou peřinou, tak jak hlásila předpověď počasí, no, ani v čase se nesekla, vše se do puntíku splnilo. Právě v tuto dobu se obloha projasnila hvězdičkami, a v dáli, nad sjezdovkou je vidět světelná záře, jak si někteří lyžaři s večerem užívají. Hezky se na to z okna kouká....A já mám kousek zimní nálady na stěně v pokojíku, i když zimu nemusím, to je pravda, ale tenhle obrázek je mému srdci velmi blízký, aby ne, maloval ho můj táta a když mi ho dával,  nikdo z nás nemohl tušit,  že v tom roce   pro něj bude začátek zimy už  poslední.  Byl prosinec roku 1971 kdy jeho paleta se štětci osiřela, než ještě další svůj obrázek  úplně dokončil. Maloval pro svoje potěšení, rukou slévárenského dělníka.

Nechala jsem se unést vzpomínkou, a na tuhle zimu na obrázku se dívám ráda, ta je stálá, ta nestudí, ale hřeje...A  jak dlouho vydrží ten dnešní sníh než  zase roztaje ? Uvidíme, necháme se překvapit.