Adil | co život přináší

V srpnu loňského roku jsme z Osečné až k Průrvě na Ploučnici , pak stejnou cestou zpátky, podnikli  po dobře upravené cyklostezce vydařený výlet. Abych se i já mohla zůčastnit moje vozítko doma ochotně naložili na přívěsný vozík a do Osečné ho spolu se svými koly dovezli. Všem na tom zůčastněným patřil můj velký dík za ochotu to pro mne udělat. Věřte, nevěřte, ten výlet byl pro mne veliký

V pozdnějším sobotním odpoledni jsme se rozhodli vyjít až na Ještěd. To se ví, nechtěla jsem v naší početnější skupině chybět. Ti čtyři zdatnější se rozhodli část cesty vystoupat pod lany až  k silnici, která končí na Ještědce. Nás ostatní na parkoviště na Ještědce dovezl syn autem,  dál k vrcholu  až dojdou ti co šli pod lany, jsme měli jít společně. Ne, nebyla jsem nedočkavá, ale

Přála jsem si dojít ještě jednou k místu, které mne před lety tak okouzlilo. Díky mé sestře se mi to splnilo. Na výchozí místo , do osady Jizerka, jsme přijeli autem, sestra s manželem, naše přítelkyně a já. Přešli jsme mostek přes říčku Jizerku a pod úpatím Bukovce nás vedla cesta dál.

V tento čas kvetou růže  všude, tahle trnitá  kráska teď hraje prim..... Na naší zahrádce i já  několik růží opečovávám a  každý rok se těším až rozkvetou.