Dešťové korálky.

Prší a prší...Slunko nás nechce rozveselit a v posledním srpnovém týdnu školákům dopřát  modrou oblohu nad hlavou aby se s prázdninami mohli radostněji  rozloučit.  Co je moc, to je moc, ale člověk přírodě neporučí... V mokru se nedá na zahradě dělat, ale jen tak se pokoukat a při tom přemítat, že letos to léto bylo podivné. Nejen léto i jaro podivné bylo, podle představ  a plánů se mi moc nedařilo. S tím se však nemíním  příliš trápit, beru to tak jak se vyvrbí. Život jde dál a radost můžou dělat  i maličkosti, jako mně přinesl pohled na dešťové korálky. Bylo jich plno všude... Někde jako by byly na niti navlečené, někde zas jen tak porůznu rozhozené, jako by se s nimi nitka přetrhla.