Adil | co život přináší

"Tak Matěji, jak dopadlo tvoje první vysvědčení ?" ptám se toho našeho kluka, sotva vyšel ze školní branky. Tvářil se jaksi podivně a žádná radost ve tváři.  "Tak co ?  Jistě máš jednu velikou jedničku."  Po chvilce mlčení konečně promluvil :  "Mám jich jen osum, chtěl bych jich víc !"  "To tě chválím, ale cožpak ti to nestačí

To jsem si musela říci nahlas, když jsem se do toho pustila,  - ježkovy voči, je to vůbec možné ? Ty haldy fotek nacpaných v mém počítači, jak já ho za poslední tři roky nakrmila, vždyť chuděra sotvá dýchá.... A tak prohlížím a třídím, ukládám i mažu a slibuju mu, že už nebudu fotit co cestou potkám, že nebudu fotit kde co vidím...ježkovy voči, já se znám, slib asi nesplním, co jen s tím udělám

Ten nadpis je zavádějící, že ?  Ne, na koupání to opravdu nebylo, ale na příjemnou procházku kolem vody.......

Sobota, 19.1. 2014  -    kolem přehrady v Jablonci nad Nisou - Mšeno

Nedávno jsem shlédla časosběrný dokument  Láska v hrobě, skutečnost, že je lidská bytost schopná a sama sobě dovolí spadnout až na samé dno, to přímo šokuje.  Jsem přesvědčená, že záchrana se vždycky najde, jenom mít vůli, jenom o záchranu stát....

Když jsem po škole přišla na určené pracoviště, k lůžku pacienta, byla tam jedna o něco málo starší kolegyně, paní

Krátce po nedělním obědě mi zazvonil telefon.  "Mamko,  jdem se kouknout na výšinu, nechceš jít s námi ? Za půl hoďky jsme u vás.." Jasně, že takové pozvání neodmítnu, navíc je docela hezky, žádný mrazivý leden.

Na příchod nového roku se už pěkných pár let dívám realisticky, žádná předsevzetí si nedávám, vím, že bych si je nejspíš nesplnila, neměla bych pevnou vůli, které je k tomu zajisté třeba.  Když nebude hůř než dosud bylo, tak mi o nic nejde, jen ať si zachovám trochu toho potřebného zdraví a  to druhé -  mentální, to ať mě také  nezradí...!  Vím, být mladá