Článek Co bylo, žilo, a dnes už není....
Komentáře k článku: Co bylo, žilo, a dnes už není....
inenaso: Znala jsem ho, říkali jsme mu "Skřítek," protože v jeho kmenu byl takový výrůstek a ten mi připomínal skřítka. Oplakala jsem jasany které byly u Konibaru, ten co se tvářil jako muž a ta co byla jako jeho žena a měla bříško jako-by byla těhotná. Ten jasan pod vámi byl zdravý a jeho dřevo bílé jak tělo dívky. Nevážíme si ničeho a snad ani nikoho krom peněz! Lidu jak máš po poledni čas? J bych potřebovala jít s Tebou na malou procházku, musím si obejít ty nové tabule, jsou prý někde tam nahoře, říkal Jaromírek. Vzala bych Danka a sad bys kousek s námi mohla.
jarča n.: Čtu řádky a slzy se mi derou do očí, ty stromy mě provázely každý den.
Zrovna tak mám obavu o lípu na našem dvoře. Jsou u nás v domě lidé, kterým překáží a dělají si co chtějí bez ohledu na druhého....
adil: Jaruš, já vím, ta lípa je srdeční záležitost i pro mne, i když jsem z domova dávno jinde a pane už mi tam nic neříká
---
adil.pise.cz
mi-lada: Ani lidé, ani stromy tu nejsou napořád. Nevím proč padly ty u Vás, ale mnohdy do toho lidé nevidí, nej hubujou, že se kácí a přitom dřevo stromů není v pořádku a za větru nebo námrazy by mohlo ublížit. To by pak teprve bylo zle. S tím kácením to není jednoduché.
