Adil | co život přináší

Dnešní ráno slibuje krásný slunečný den. Obloha je vymetená do čisté modré, na střeše altánu je lehká jinovatka, aby ne, v noci bylo pod nulou. Po ranním probuzení má první myšlenka pádila k rajčatům ve skleníku,  zda-li bez úhony přežily.  Včera k večeru jsem si je pojistila zakrytím, tak  věřím, že ano. To uvidím až slunko nabere na síle a zase je od přikrytí vysvobodím. Jo, mít

Kořením života může být ledacos, toho se nabízí hodně, jenom si umět vybrat.  Každý z nás preferuje  to, co mu v životě  nejvíc chutná. Někdo rád život sladký, tak pro to udělá všechno možné, ale může se klidně stát,  že to přepískne tak, až mu nakonec  ze sladkého jen hořká pachuť zůstane...Někdo si život koření opatrně, po malých dávkách, ani málo, ani moc, prostě tak

Lidičky, chcete sluneční paprsky co prohřejí zem ?  Jste nedočkaví a všichni se těšíte až to tak bude? Možná, možná...řekli vládci tam někde v mracích, my vám je pošleme, ale teď ještě  ne...Jo, to od nás čekáte?   - tak  apríl... 

Duben už se láme v půli,  jaro by mělo hrát prim.  Zima  z posledních sil ještě studené drápky  vystrkuje, máme

Je prvního dubna,  den, kdy beztresně můžeme někoho nachytat  nepravdivým výmyslem, letos poprvé jsem na to zapoměla.... ale  toto velikonoční přání je pravdivé, pro všechny mé přátele a stálé návštěvníky mého blogu. Krásné jaro všem !

Takovou nabídku neodmítnu, kolik jich ještě bude, než přijde ta poslední ?  Musím se snažit, protože po té úplně poslední padne vina na mou hlavu, řečeno přesněji, na moje totálně zničená kolena...tenhle problém dál rozvádět nebudu. "Pojeď s námi"  - nabídl mi v sobotním odpoledni  syn, předškoláci dostali za úkol najít ukrytý poklad na hradě Hamrštejn, a ve schránce nálezu