Adil | Po Velikonocích.

Máme je za sebou... Už druhý rok - v Červeném pondělí, žádní koledníci s pomlázkami z vrbových proutků nepřišli. Za dveřmi nebylo slyšet  známé -  hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný...myslím, že téměř všude bylo tícho, díky nezvanému covidu. Možná jsem nebyla jediná, která s tím letos počítala, tak jsem barvení vajíček odbyla. Žádné červené, zelené, žluté, modré a fialové u nás nebylo, no já neměla ani ty barvy. Barvila jsem pouze v cibulových slupkách a další zdobení jsem si také hodně ulehčila, měla bych se zastydět ! Koledníci k Velikonocům patří, i když vím, že někteří to nemají rádi a dětem ani neotevřou, aby si s úsměvem slova koledy poslechli a děti pak odměnili barevným vajíčkem nebo drobnou sladkostí. Podle dávné tradice je každé dívce a ženě, bez ohledu na věk,  malého pohlazení pomlázkou po zadečku potřeba,  pánové, jasně že s citem provedené ! To proto, abychom byly jarně omlazené, stále svěží a zdravé...No. nevím, u mne to žádný účinek nemá, ale co kdyby aspoň jednou ? - proto se tak jako kdysi zamlada, malému vyšlehání nebráním. U nás v domě, jsme tři ženské, vlastě tři generace, tak žádná z nás o to nepřišla. Ta nejstarší by aspoň trochu omládnout jistě chtěla, ale jí by stačilo, být svěží a zdravější. Vím, že  tomu vyšlehání od dvou synů, třech vnuků a třech mužských od sousedů  nepomůže, a jsem zase u toho nesplnitelného přání, že mít kouzelnou hůlku by to chtělo !

Velikonoce byly skutečně poklidné, jen počasí mohlo být lepší. Tomu člověk neporučí. I když už třetí den poletoval sníh, a ráno bylo všude studenými vločkami  pocukrováno, tak už  v časném ránu ptáci v korunách  ještě holých stromů vesele prozpěvují, oni vědí proč...

Zajíček na schodech je dílo mé snachy, já přidala osení do košíku a obložila vejdunky obalené v síťkách od ovoce.Síťky jsem použila i na uvařená vejce, fik, fik, všechno bez námahy, než  vykouzlit hezké kraslice. Před barvením v posledních letech jsem hledala na zahradě zajímavě rozvětvené rostinky nebo jen lístky, třeba od pampelišek, kopřiv, nebo rozkvetlé sasanky, ty jsem opatrně rozprostřela na každé uvařené vejce, pevně zabalila do odstřižku z punčocháčů nebo do gázy a šup s tím do barvy ! To jsem dělala ráda. Letos jsem byla nějak líná, ale slibuju sama sobě, že příští rok to napravím, to už snad, všude kolem nás bude  lépe...

Šest  vajíček co mi ještě zbylo -  od líné ženské, na ukázku

V letáku jsem zahlédla  hyacint s třemi cibulemi v květníku.  Jen tak, mým snachám pro radost jsem je chtěla koupit. Synovi, který jel do marketu nakupovat i pro mne, jsem na lístek napsala - 2x hyacint s třemi cibulemi.  S nákupem, mimo jiné mi přivezl květníky tři. Proč tu jsou tři ? chtěla jsem jen dva, namítla jsem. "Na lístku jsi napsala tři" odvětil synek, jo tři, ale cibule v květníku - to sis přečetl jen letmo .Asi proto, že jsem tu mýlku přijala mě neplánovaný hyacint odměnil celkem šesti květy.  Na obrázku  nejsou všechny vidět. Na okně, ve verandě, kde není takové teplo jako v bytě se jim líbí a voní tak příjemně, že  až odkvetou vsadím je někam do záhonu, třeba tam příští rok pro radost rozkvetou.