Adil | co život přináší

Do ptačího krmítka dávám každý den hrstku slunečnicových semínek a přidám rozkrojené jablíčko, ať  ptačí opeřenci v zimě nehladoví. Na krmítko vidím celkem dobře z okna, mohla bych cvrkot při ptačím hodování pozorovat i když mi v pohledu trochu překážejí v řadě natažené prádelní šňůry. V krmítku pod stříškou se usadil kosák, už několik dní ho okupuje a z pozice silnějšího malé sýkorky odhání

Že na tomto rčení je něco pravdy, to jsem se přesvědčila dneska ráno. Začnu ale popořádku. Děj v mém snu ještě dozníval, když mě probudilo lehké zaklepaní na dveře ložnice. Trochu rozespalá zdvihnu hlavu a koukám  - tak se to Š. přece jen podařilo - přinést mi snídani až k posteli. Minulý týden jí to nevyšlo, radost jsem jí zkazila, že jsem dřív vstala. Nevšední začátek dne to pro mne byl,

Včera skončil loňský rok, ten nový, už letošní, svůj první den odečítá, a kdo ví , co nám  v dalších dnech přinese...? S posledním loňským dnem jsem se rozloučila  jízdou na Bertičce a přiznávám, že mě k tomu vyhecovala naše rodinka.,  Chtěli jsme se v slunečném odpoledni  v závěru roku  provětrat. Sice byly jen dva stupně nad nulou, ale já se pro jízdu nakonec rozhodla,

Vánoce už klepou na dveře, za chvilku k nám domů vejdou a zřejmě žádné sněhové vločky sebou nepřinesou. Sníh si dává na čas a  zdráhá se přijít , kdo ví, třeba se bojí toho koronaviru, který se tu tak tvrdošíjně drží , že se ho nedaří beze zbytku vymést.... I tak, navzdory tomu, mějte Vánoce pohodové a podle svých možností si je v klídku užijte

Před naším domem došlo na konci léta k podivným událostem. Na schodech, u  vstupních dveří si necháváme gumové pantofle, jen do nich vklouznem a hurá na zahradu...Jednou jedna z nich, patřící mé snaše,  do rána ze schodů zmizela. "To je záhada, kde může být ?  Večer jsem tu obě nechala, děti, neschovaly jste mi ji někam ?"  Nikde po ní  ani stopa, až byla po týdnu