Kousek za humna.

Nedělní ráno slibovalo slunko a příjemně prožitý den ve společnosti rodinky mého nejmladšího. Byla jsem pozvána k obědu a po něm, že si vyjedeme někam do přírody. Oběd byl výtečný a po něm jsme chvíli hráli kostky, jednoduchou hru, které se můžou účastnit i malé děti. Jistě ji znáte, hráčů může být více. Kostky se vrhnou, jejich celková hodnota se sečte, u každého hráče zapíše a vyhrává ten, kdo má v celkovém součtu nejvyšší počet bodů. Prostě jen taková zábavná hra kdo bude mít víc štěstí...Pak jsme sedli do auta a podle návrhu synka jsem vyjeli směrem k Frýdlantu. Zbytek rodinky souhlasil, že se zastavíme na Albrechtickém kopci, vzdáleném asi 7 km od Frýdlantu. "Je to nahoře, bude hezký výhled na zasněžené Jizerky, to si pofotíš" -řekl mi syn a já se fakt na výhledy těšila. Jenže jen co jsme vyjeli začaly se kupit mraky, víc a víc, vítr je k sobě naháněl až slunko zmizelo, jako naschvál...Dole po sněhu ani stopa a tady nahoře, něco přes 600 m n.m ,bylo lehce nasněženo a  cesta  ledovkou uklouzaná.

Tuto alej jsem fotila letos v květnu, tenkrát mě ani nenapadlo, že si to zopakuji i na konci roku.

Kdyby bylo jasno, byly by vidět polské uhelné doly Turów, které jsou kousek od hranic. Za nimi je vidět pouze elektrárna, která s ložiskem hnědého uhlí sousedí. Za zmínku stojí skutečnost, že v našem nejbližším pohraničí ubývá voda, protože doly se  těsně k našim hranicím postupně přibližují.

Ze stejného místa pohled k nám, na druhou stranu, jen bystré oko si povšimne Ještědu. Odtud, při své skutečné nadmořské výšce se jeví jako  táhlý kopec, který splývá s krajinou.

Než nasedneme do auta, abychom se přemístili do údolí, musím splnit přání nejmladšímu vnoučeti. "Babičko, taky si mě vyfoť, jak se kloužu  na cestě po ledu".

Tak cvak, Fildíku, vyblejsknuto , šup do auta a jedem ! Z kopce dolů, přes Chrastavu,a dál  k Jablonnému v Podještědí.

Na cestě plné louží a loužiček vedoucí ke Zdislavině studánce jsme nebyli sami. Takové  procesí ke známému místu, stále jsem někoho potkávali.

Cestou mě zaujaly mechem porostlé kmeny starých stromů, tuším, že většinou to byly lípy.

Zámek Lemberk, stojící na návrší, se nám za hradbou holých stromů ukázal více, když jsou stromy olistěné, je vidět jen zámecká věž. Cíl naší cesty, posvátná studánka , už je nedaleko.

Jsme na místě u přírodního pramene tekoucího do studánky, která je spjatá s legendou sv. Zdislavy. Právě ona, za pomoci zázračné vody vyléčila spoustu nemocných. Vody jsme se napili také, jen domů, jako mnozí jiní, jsme si jí ani kapku nevzali.Kdo ví, popíjet ji denně, možná by mi   uzdravila kolena.....Tato krásná empírová stavba s oltářem, později doplněná lavičkami k posezení a klidnému rozjímání o síle léčivé vody, byla postavena na přelomu 18. - 19. století.

I my jsme tady pro sv. Zdislavu zapálili svíčku. Oltář byl skutečně bohatě vyzdobený. Je možné, že někteří s dárečkem na oltář přišli poděkovat, jiní si vyléčení toužebně přát a ti ostatní? Na to zajímavé místo se hezkou procházkou jen tak podívat....