Ještě před týdnem jsem si libovala jak je venku hezky. Přála jsem si ať to ještě do konce měsíce vydrží. Tu radost ti neuděláme, tam kdesi v dáli řekl mocný "Větrník"- co rád kraluje v pohádce, a přizval si napomoc vytrvalý déšť a to příjemné teplíčko dolů hned srazil...To žádná pohádka
Jé, kdy já naposledy běžela jako s větrem o závod ? To už si ani nepamatuju, jo, když jsem mohla utíkat bylo to prima, co bylo, to bylo a už není...K maratónu přirovnávám jen pádící běh času. Září už je v druhé půli, v krásném babím létě, a já nestíhám a nestíhám, je to vůbec možné ? Vždyť jsem stále doma, tak co pořád dělám?
Nová výzva k projížďce na Bertičce mne nenechala v klidu, jedu, jasně že jedu ! Na cyklostezce k Průrvě jsem se namlsala a tak návrh nejmladšího k podobné jízdě jsem s radostí uvítala. Nedělní ráno bylo zakaboněné, jenom ať neprší, to by nám "sklaplo" ! Na kolech v rodinném houfu a já s nimi jsme se vydali za humna, za Chrastavu do Bílého Kostela nad Nisou. Od nás, z domova
Za chvíli se přehoupne půlnoc, srpen nám zamává na rozloučenou a do dveří vtrhne září, které za nimi už podupává...Koloběh času je rok co rok stejný, jeho běh je neomylný a zastavit se nedá. Život nám do cesty přináší všechno možné, jen na nás je, jak s tím naložíme. Toto rozjímání jsem začala psát před hodinou, i nějaké obrázky jsem přidala, ale noťas jako naschvál za srpnem zavřel oči, prostě
Mami, takový prostý pugét bych ti dnes natrhala a k narozeninám ti přišla ráda popřát. Ale už je to hodně roků zpátky, jak to bývalo, když se všechny tvé děti i s rodinami u tebe pohromadě sešly a kdy se to stalo naposled..... Viděla bys svoje další pravnoučata, ke třem které jsi poznala
Moji nejbližší mě rozmazlují jako malé děcko a já se jejich snaze nebráním. Ba naopak, považuji si toho že udělat mi radost jim není zatěžko. Tak návrh mého nejmladšího mě vskutku potěšil, mohla jsem s nimi "profrčet" po cyklostezce z Osečné až k Průrvě a potom stejnou cestou zpátky,
V horkém letním dopoledni se courám zahradou, tu zalít žíznivé květiny, tu svázat keře jiřin, které se do stran pod tíhou květů rozvalují, posbírat spadané leťnáky, z poloviny už nahnilé a končící v bioodpadpopelnici. A v koruně jabloně dál hodují vosy, které se někde poblíž zabydlely. V slunkem rozpáleném skleníku se v žáru "grilují"uzrálá rajčata a čekají až je někdo vysvobodí....Utrhnu
Arboretum Bukovina je jednou z chráněných krajinných oblastí v naší zemi, je to území v Českém ráji, nedaleko Hrubé Skály. Byli jsme tam jak se říká "jenom na skok" při cestě do Sedmihorek, kde měl švagr cosi dojednáno. "Pojeď s námi, jede i kamarádka Hanka" - řekla mi Jarča. "Zastavíme se v Bukovině, tam jsme ještě nebyli, bude to pěkná procházka." Srpnový páteční
V tomto létě se u nás shora uvedená hláška stala tradicí. K mému velkému potěšení jsem získala dobrovolného soupeře při hře Halma.Tuto hru s kuželkami - pro tvar herního pole jí říkáme hvězda, jsem kdysi dávno zřídka hrávala s maminkou, později se svým nejstarším synem, když se svou rodinou přijel na návštěvu. Převážně nad mnou vítězil, a dobře si pamatuju jako by to bylo nedávno, jeho potutelný
