Kam nám babí léto zmizelo?

Ještě před týdnem jsem si libovala jak je venku hezky. Přála jsem si ať to ještě do konce měsíce vydrží. Tu radost ti neuděláme,  tam kdesi v dáli řekl mocný "Větrník"- co rád kraluje v pohádce, a přizval si napomoc vytrvalý déšť a to příjemné teplíčko dolů hned srazil...To žádná pohádka nebyla, to byla realita a na tohle je člověk přece jen krátký aby si poroučel jaké počasí bude.Je tady podzim a on své vrtochy také mívá a je mu fuk, že jsem sluníčko chtěla. Po roce přijela vnučka  na návštěvu a obě pravnučky nemohly ani na trampolínu aby si to všichni společně s dalšími vnoučaty  na zahradě pořádně užili.  Cedilo z těžkých mraků skoro bez přestání, sobota byla nejhorší.  Předpověď počasí nelhala, do puntíku se to vyplnilo, a  po babím létě přišla náhlá změna. Nechám lamentování a ještě se ohlédnu v obrázcích zpátky na  ještě hezké poslední  dny, takový mix všeho co mě zaujalo.

Z jedné malé projížďky na Bertičce, zachtělo se mi zvěčnit podvečerní mraky nad krajinou.

A o kus dál mě zaujala za plotem zahrady věž hanychovského kostela a pak v jedné ulici nádherné keře hortenzií, prostě květinová paráda!

Moje hortenzie tak bujně vzrostlá není, ale mám z ní také radost. Už se z bílé lehce pastelově přebarvuje, to se mi na ní líbí.

Když už jsem do kytek zabrousila tak ještě juknout na jiřiny, které mi tu kvetou.

Žlutá parková růže podruhé své květy znovu nasadila  dělá mi tím radost,ale přiznám, že když je potřeba odkvetlé odstříhat, že už na nejvyšší konce větviček nedosáhnu. Ona roste do výšky a já  už "jen do země"...

Plný květník listopádky,  kdyby tak vydržela venku v zemi, bylo by po starosti. Ještě že hoši  nebrblají že mi ji musejí s těžkým květníkem stěhovat k přezimování.

Les už se začíná pomalu barvit v místech kde jsou listnáče, a tak jeden letmý pohled na Černou horu i když je zamlžená, i Ještěd je schovaný v mlze.

Po kolejích na Českou Lípu se projela stará vlaková nákladní souprava, to už se tu běžně denně nevidí jako tomu bývalo dříve.  Byla to jakási ukázková akce pořádaná ve dvou dnech. Kdysi tu denně jezdila i vlečka  do blízkého Kovošrotu,  to už je také minulostí.

Ve dvou dnech tu také tam a zpátky projela souprava s třemi starými vagóny plnými lidí, kteří si tuto vyjímečnou jízdu chtěli užít. Možná i pro tu stařičkou malou lokomotivu, která do kopečka namáhavě dýchala a zanechávala za  sebou černý kouř.Při pohledu na tuto historickou soupravu se mi vynořila vzpomínka jak jsem v podobném vláčku jezdila na prázdniny k babičce. Nepodařil se mi záběr jak bych chtěla, proto sem obrázek nedám, tak jen ty koleje, po kterých se  projela.