Kdyby se člověk měl neustále kontrolovat, to je někdy fuška ! Když pak jednou něco neuhlídá, tak jako se to přihodilo mně. Málem veřejné pohoršení to bylo, kdyby jen to, hrozila i pokuta. Možná někde v koutku seděl bazilišek , kiš, kiš, bábo, patří ti to, chi, chi, jen se zapoť ostudou ! Scenář mé příhody je zcela běžný - autobus MHD, plný cestujících. Nastoupím, cvaknu
Včera odpoledne jsem měla možnost se projít známou a hodně starou lipovou alejí, ta mne pokaždé přitahuje, nejen pro mohutné stromy, které pomalu řídnou a odcházejí, ale možná i pro vzpomínku, že jsem tudy kdysi, jeden krátký čas, jezdívala na kole za prací. Od té doby něco mohutných stromů už ubylo, ale jiné se statečně drží.....
Občas mne navštíví přítelkyně Hanka, abychom si "protáhly huby", jak s oblibou říkává. No, bez mučení se přiznám, že nejvíc si ji jistojistě protáhnu já ! A Hanka nejezdí s prázdnou, vždycky mi něco přiveze, prý jen tak pro radost, a také prý proto, že mám dost místa....Třeba někdy kytičky do zahrádky, ale o těch dnes nebudu psát. Teď mi přivezla hromádku knížek - "proč
Tak už docela věřím, že mě spolužák Dušan nepoznal, není divu, neviděli jsme se od školy, dlouhou řadu let, jak jsem tu posledně psala. A já jsem včera také koukala jako ten puk, i mně se to povedlo, také trapas, jako přes kopírák..... Před polednem metelím pro Máťu ke škole a letmo si všimnu na mostě nějakého dědy s malým klukem. Kdo to je, někdo místní,
Ve čtvrtek byl den jako malovaný a projít se po čase táhlým, malebným údolíčkem, zastavit se u novinského viaduktu, počkat až zvon oznámí celou a dá se do pohybu místní orloj, pokochat se hezkými chaloupkami, to mi udělalo radost. Nejen mně, ale i Šárce a mým vnukům se to líbilo, škoda jen, že jsme sem nemohli přijet a odjet vlakem, to by byl pro kluky ještě větší zážitek.
Sedím v dlouhé chodbě, plné pacientů a čekám, až na mne přijde řada. Někteří již odcházejí a jiní zas přicházejí a já po očku pozoruju dění a hlídám své pořadí. Nechci tam strávit celé dopoledne. Všimla jsem si nově příchozího pána a zdál se mi nějak povědomý. Kulaťoučký a už bělovlasý, a já si v duchu říkám, je a nebo to není Dušan? Kdyby byl, jistě by se ozval, aspoň by
To je tak, když se mám rozhodnout, zda jít někam do přírody, pryč od toho všeho, co na mne kolem domu kývá a volá - holka pojď se nám věnovat, pojď, pojď, a nebo zůstat doma a to tiché volání poslechnout....A to oslovení holka, co asi znamená ? To jen já sobě říkávám, většinou v duchu,
Dnes by měl svátek můj nejstarší, místo pohlednice s přáním, které jsem mu vždycky posílala jsem zašla zapálit svíčku na hřbitov. U hrobu jsem postála a tiše na svého syna vzpomínala.....
Potom jsem prošla kolem všech pomníků i když to běžně nedělám. Lidé, které jsem
Ty chvíle čekání na Matěje před naší školou si krátím lelkováním, co jiného se při tom dá dělat. V zorném poli mám ty dvě vzrostlé lípy, co můj pohled doslova přitahují, do kmene jedné z nich kdosi přitloukl dřevěnou ceduličku ve tvaru šipky s nápisem Ještěd. To pro zbloudilé turisty motoristy, kteří občas berou směr tou naší ulicí nahoru k lesu a doufají, že je cesta
Včera jsme se již potřetí , po obnovené tradici v hojném počtu sešli, místní i přespolní, v maskách i bez, a za krásného slunečného počasí si masopustní veselí náležitě užili.
