Potom jsem prošla kolem všech pomníků i když to běžně nedělám. Lidé, které jsem znala a které si pamatuju, všichni co odešli, jsou tady pospolu, na jedné konečné...Ti, kteří tam dojít už chtěli a také ti, kterým zlý osud příliš brzo změnil životní cesty směr. A tak mi tam padl do duše stín, vždyť jsme tu na světě jenom na návštěvě, někdo se zdrží hodně dlouho, a jiný zas brzo odchází....Tak s pokorou, tam na tom místě, tam na konečné, černá myšlenka mě přepadne. Jak dlouhá cesta mi sem, ještě asi zbývá ? Ne a ne, to raději nechci vědět !