Včera odpoledne jsem měla možnost se projít známou a hodně starou lipovou alejí, ta mne pokaždé přitahuje, nejen pro mohutné stromy, které pomalu řídnou a odcházejí, ale možná i pro vzpomínku, že jsem tudy kdysi, jeden krátký čas, jezdívala na kole za prací. Od té doby něco mohutných stromů už ubylo, ale jiné se statečně drží.....
oba vnuci byli se mnou, Matěj po vzoru babičky také fotil, teď má v hledáčku Kryštůfka/co se v mládí naučíš...../
to by nebyli kluci, aby je nezlákal posed a aby si nahoru nevylezli, šlo jim to raz, dva !
tak to je jeden prcek a jeden velikán....
marně jsem si stoupala na špičky, abych tu skulinu kmenem "profotila", prostě jsem nesvedla, jak stárnu, mám blíže k zemi
bylo to jen na skok, ale bylo to v té aleji docela fajn, přijdu znovu, až se zazelená !