Adil | Aby nestála řeč....

Občas mne navštíví přítelkyně Hanka, abychom si "protáhly huby", jak s oblibou říkává.  No, bez mučení se přiznám, že nejvíc si ji jistojistě protáhnu já !  A Hanka nejezdí s prázdnou, vždycky mi něco přiveze, prý jen tak pro radost, a také prý proto, že mám dost místa....Třeba někdy kytičky do zahrádky, ale o těch dnes nebudu psát. Teď mi přivezla hromádku knížek - "proč si je nenecháš ?" ptám se.  "Mám je přečtené a nemám místo, tak ti je chci dát..." A že bylo včera počasí nelaskavé a ven mne nevytáhlo, tak jsem po jedné z nich sáhla, a už ji nezavřela. Autorka, Slávka Kopecká, v úvodu zajímavé knížky Sovák  Dík za váš smích ! aneb Já - a moje trosky napsala v roce 1992 ve Stříbrné Skalici toto:

Uprostřed žhavého léta jsem měla tu čest poslouchat podivuhodné životní příběhy českého herce Jiřího Sováka. Byly stejné jako on. Prostě jsme si povídali jen tak,  "pel-mel", v poctivé snaze zachytit jiskřivé zlomečky prchavého času a vidět  "pouť životem a uměním" Jiřího Sováka spíše z té veselé stránky. Převést pak na papír opravdu barvitá vyprávění se ukázalo být ošidné. Nic naplat, chybí hercův hlas, osobité podání pointovaných historek, nesporný vypravěčský šarm. Jsem si vědoma tohoto úskalí a navzdory tomu, že riskuji opovržení estétů, nechávám textům zcela dobrovolně jejich zemitý říz a všechna silná slova. S tím,  že jsem v Jiřím Sovákovi poznala citlivého, přemýšlivého, jemného a dokonce uzavřeného umělce, který se neotevře každému....

A věřte mi, jak jsem se do knížky ponořila, zdálo se mi, že někde v povzdálí slyším jeho nezaměnitelný hlas....