Zářijový maratón.

Jé, kdy já naposledy běžela jako s větrem o závod  ? To už si ani nepamatuju, jo, když jsem mohla utíkat bylo to prima, co bylo, to bylo a už není...K maratónu přirovnávám jen pádící běh času. Září už je v druhé půli, v krásném babím létě, a já nestíhám a nestíhám,  je to vůbec možné ? Vždyť jsem stále doma, tak co pořád dělám?

Loupu blumy a vařím povidla...

Z rajčat dělám protlak... něco rajčat rozdám, když se urodila...

Z padaných jablíček suším křížaly...

S naší rodinkou jsem se i do lesa na houby vypravila, tam mi srdíčko radostí zaplesalo, vždyť jsem bývala vášnivá houbařka...

V minulé neděli z našeho lesa nad vsí, ale sbíralo nás pět. A  z lesa se mi domů ani nechtělo !

Vyrostla mi slunečnice do takové výšky, že na konec nedosáhnu, mám z ní radost, jak je parádní ! Na řadu přišla mrkev ze záhonu, petržel i celer, prostě zářijový maratón ! Jak jsem mrkev třídila vykoukla na mne jedna hříčka přírody. Koukám zepředu, koukám zezadu, vidím dvě postavičky v jedné. Nebo vidíte něco jiného než já?

Zepředu vidím akt cudné děvy, co jiného by to mohlo být ?

A z druhé strany zase toto -   co v tom vidím a co si myslím, to už vám nepovím, raději....