Na projížďku za humna.

Nová výzva k projížďce na Bertičce mne nenechala v klidu, jedu, jasně že jedu ! Na cyklostezce k Průrvě jsem se namlsala a tak  návrh nejmladšího k podobné jízdě jsem s radostí uvítala. Nedělní ráno bylo zakaboněné, jenom ať neprší, to by nám "sklaplo" ! Na kolech v rodinném houfu a já s nimi jsme se vydali za humna, za Chrastavu  do Bílého Kostela nad Nisou. Od nás, z domova kus cesty po silnici místy tak hrbolaté, jak s oblibou říkám - po opravách jen tak halabala zafládrované, a příští rok to bude zase samá díra.... První malou zastávku jsem si udělala na Hamrštejně, přiměla mě letmá vzpomínka na rok 1968, to jsem v té době tady za tou rozpadající se hradbou dnes už v rozbořeném zámečku pracovala, býval tam Oční ústav pro nápravu vad zraku.A kolem něj udržovaný park plný stromů a žlutých pěnišníků kde jsme s dětmi, které se tu léčily,  trávili volné chvíle. Dnes už je vše minulostí, a za to co smutně skončí v propadlišti dějin,  může jenom člověk.

.

Na okraji Kryštofova Údolí jsme odbočili na Andělskou Horu a podle už  pěkné silnice nás provázela železniční trať na Hrádek nad Nisou.

V Chrastavě jsme přejeli na cyklostezku vedoucí do Bílého Kostela. Moc zastávek na focení nebylo, to bych zase zdržovala ostatní, a jízda podle říčky Jeřice byla v pohodě.

U železničního mostu se Jeřice setkává s Nisou, toky se spojí a Nisa společnou vodu odnáší dál...

V Bílém Kostele jsme chvíli poseděli na lavičkách u stánku Pod třešní, třešň jsem tam nezahlédla, ale kávu si vypila.Pak nás čekal návrat zpátky. Synek vybral jinou cestu i tu jsem si užila.

Kostelík v Bílém Kostele  a pak kus po silnici směr Chrastava. V Chrastavě najet na druhou cyklostezku  z ní  projet klidné sídliště Střelecký vrch. A potom tradá dál...

Odbočit do Machnína kolem stoleté lípy, do které před léty uhodil blesk, zbylo jenom torzo. Nedala se a žije dál.

Nas silnici od Karlova, kde už vím o každém výmolu, díře a nerovnosti, kde chvílemi můžu frčet i "na plný plyn" jsem se zastavila naposled, tady už jsem byla sama, tak proč se nepokochat pohleden k Ještědu a na druhou stranu i k Jizerkám. Také mě zaujalo stádo  krav, pasoucích se na lukách u "Rusáku"/zajateckého hřbitova z 1. světové války/. Tak jsem si chvilku v letmých vzpomínkách rozjímala jaké to tenkrát bylo v mém dětství. Kolem "Rusáku" jsme s mým bráchou chodili na pastvu se  Stračenou, s tou kravičkou naší... Vzpomínky zamykám zas do trezoru, dnes je doba jiná, dnes tohle děti ani na venkově už neznají...

Tam za tím kopcem, Ovčí horou, ještě o kus dál byl cíl. Jo, už jsem si zavedla svou knihu jízd, to jen abych nezapoměla. Nedělní projížďka tam i zpátky dala rovných 30 km. Radši trochu hlavu skloním, jak se tu tak chvástám, ať mi  nenaprší do nosu!

.