Novoroční start máme za sebou a už jedeme po trati dalších dní, jak kdo, někdo zběsile rychle, a někdo se jen tak pomalu vleče....Že patřím do té druhé kategorie, to je jasné, už nemám kam pospíchat. Třetina ledna je pryč, sněhová nadílka měla zpoždění, štědrá byla jenom na horách a kopcích, tak na nás, tady dole, přišla řada až týden po novém roce.
Zahradu přikryla první sněhová peřina, naštěstí není moc těžká...
Při jedné procházce v tomto týdnu, při malém okružním "kolečku " od našeho domu jsem si mým kapesním "šmejdíkem" pár záběrů cvakla. Ani v tomto roce se má posedlost s focením nezmění...
Náš kostelíček, který už církvi nepatří, obci slouží jen ke kulturním akcím. A pár metrů, přes potok od něj v rychlém tempu rostě nová budova školky Pastelky.
Chtěla jsem celou stavbu do záběru, ale vzala jsem to ze špatného úhlu, vypadá to, jako když se bortí její levé křídlo
Nová školka bude pro 90 dětí, patříme k městu, tak se do posledníno místa hned naplní.
I vedlejší prapůvodní školka nový kabát dostala, věřili byste, že jsem do ní také chodila? Před víc jak sedmdesáti lety, na jméno paní učitelky už si vůbec nepamatuju. ale vlevo dole v přízemí stálo v koutě černé piáno, na které černovlasá brýlatá učitelka brnkala a my, děti, stály kolem a zpívaly s ní písničky...
A zase koruny stromů...Jak svými holými větvemi do všech stran ukazují...
Než odemknu domovní dveře zamávám na pozdrav Ještědu. Jedno malé předsevzetí přece jen mám, že podobných procházek zažiju mnohem víc.
A ještě něco, s čím se musím pochlubit. Měla jsem kliku že jsem to ráno už vstala z postele.
Tohle mělo být pro mne překvapení - do postele snídaně ! Takhle mě ráno přivítala moje hodná snacha, tak se mi zdá, že mě moc rozmazluje.Míchaná vajíčka, obložená celozrnná houska a výtečný čaj, to jsem si pošmákla. Čím si to zasloužím? V našem domě neplatí rčení, že tchýně a uzený je nejlepší studený.