V běhu adventního času.

Nevím jak to vnímají jiní, ale mám pocit, že čas letí vpřed čím dál rychleji...Ráno se probudíš, vstaneš, a než se naděješ, je tu zas večer...Den po dni stále stejné. Na adventním věnci  jsme už  zapálili třetí svíčku a jistě si našli čas na chvíli klidu a rozjímání. Řada inverzních mlhavých dnů moc radosti nedodá, ani sněhovým vločkám se spadnout na zem nechce, aspoň maličko tu šeď pocukrovat a pak ukázat modř na nebeské klenbě, to by se mi líbilo, a jistě nejenom mně...

Vánoce za dveřmi, cukroví napečeno, včera jsem to konečně dokončila. Okna mám  umytá, čisté záclony, už  žádnou honičku rozhodně neplánuju, přesto se mi dny zdají tak krátké, čím to asi bude? Já vím  čím, moc dobře vím ....Pro různá omezení kvůli šíření koronaviru nebylo předvánoční setkání všech bývalých zaměstanců OSSZ, na kterém jsem už loni chyběla. To proto, že mi v srpnu do nenávratna odešel můj muž  a moje smutné myšlenky byly úplně jinde... Není dne, abych na něho nevzpoměla, tak už to bývá, že si přivolávám  hlavně ty nejmilejší vzpomínky... Před rokem a půl  jsem byla na operaci zákalu obou očí, tohle dost lidí v určitém věku potká...Brýlí na čtení jsem se sice nezbavila, jen brýlí na telku, a na dálku jsem viděla tak jasně, to byla paráda ! Jenže to bych nebyla já, žádné opravy mého těla nemají stálý stoprocentní úspěch, nevím čím to je - koleno i po reoperaci bolí a stále citelně omezuje, teď zase oči ? Už na konci října jsem začala vnímat  že mám  pravým okem  rozostřený pohled, kruci, co se děje, co to zas je ? A pohled se rozostřoval víc a víc,  v legraci jsem vnukovi říkala - "Máťo,  možná se mi umělá čočka posunula při jízdě na Bertičce, když se mnou přes hrboly na vozovce hopsala, vždyť jsi to viděl, tak sám víš..." No, donutilo mne to jednat a objednat se na oční. Já nevím jak vy,  ale když nutně nemusím, doktory nevyhledávám, moje praktická lékařka mě viděla naposledy před rokem, a elektronický recept na pravidelný lék to je fakt výhoda ! A když si vzpomenu, tlak si doma změřím sama a když se nic neděje, co bych tam dělala....U nás ve městě máme ještě navíc Oční kliniku mimo nemocnici takže stačí objednat na čas a všechno běží  jak na drátku. Měření, několikrát  rozkapat, ani jsem to nepočítala , zase měření  různými přístroji, potom ve tmě lejzrem několikrát ťuk, ťuk, ťuk, pak hned jakési focení, jedno za druhým, s rutinou, fakt jako na drátku - "Máme hotovo, zítra přijďte ještě na kontrolu." Na mou otázku co to rozostření zraku způsobilo jsem dostala odpověď : "To se někdy stává, že dojde k zamlžení za čočkou, a lejzrem se to pročišťuje..." Takže už vím co mě za čas čeká, protože mi bylo naznačeno, že dojde i na to druhé. Jo, nevíte kam se sluníčko schovalo, že tady u nás nechce aspoň v jednom dni vykouknout ? Před pár dny jsem volala mé sestře na Jičínsko, tady śeď až k zemi a tam zrovna svítilo sluníčko. A prý je sedm nad nulou, a tady bylo jen na nule. No, co bych chtěla,  vždyť je prosinec, ale ten přece sluníčku na překážku není... Tak mějte všechny dny co do Vánoc  zbývají bez útrap a pohodové....