Dubnová všehochuť.

Dnešní ráno slibuje krásný slunečný den. Obloha je vymetená do čisté modré, na střeše altánu je lehká jinovatka, aby ne, v noci bylo pod nulou. Po ranním probuzení má první myšlenka pádila k rajčatům ve skleníku,  zda-li bez úhony přežily.  Včera k večeru jsem si je pojistila zakrytím, tak  věřím, že ano. To uvidím až slunko nabere na síle a zase je od přikrytí vysvobodím. Jo, mít skleník, to je paráda !  Když v tyto dny venkovní teploměr víc jak + 10 st. neukáže  přestože  svítí slunko, a k tomu pofukuje chladný jarní větřík, tak ve skleníku je tak příjemné teplíčko, že mě to svedlo dát si tam křesílko k občasnému posezení. Včera si přišla Irenka pro jedny slíbené rostlinky, tak jsme si tam v teplíčku spolu poseděly, její kamarádi Daníček a Kerbin trpělivě čekali u plotu na vodítku a my jsme si o všem možném poklábosily.  Přišla řeč i na kohouta Lojzu, kterého mi před dvěma lety darovala k našim slípkám. Jenže jak Lojza vyspěl tak slípky "rajboval" jako divý a ony neměly tak velký rozběh, tak  že je měl hned "při ruce" dával jim co proto že z nich peří odrbával až na holo, že mi jich bylo líto.

Tak se včera Irenka ńakonec dozvěděla, že Lojza od nás odcestoval kamsi do Smržovky, kde na něj čekalo velké hejno společnic.  Možná už má Lojzík ve Smržovce vlastní potomky. Možná jsou krasavci, jako on...

Nedělní odpoledne bylo projížďkové, takový malý výlet blíž pod Ještěd.  A další zápis do "knihy jízd"

Na projížďku jsme se vypravili všichni z domu a bylo to takové zpestření každodenní všednosti. Každý na něčem jel, já tedy na Bertičce...

To je tramvajová zastávka Na Spáleništi, ta další už je konečná. A stará vyřazená tramvaj - takové tu dříve jezdily, tohle místo už kolik let zdobí, žádný vandal ji naštěstí neponičil.

Mohutný strom v jedné hanychovské zahradě mne opět svedl, a nebylo to poprvé, že jsem si ho cvakla...Tady nahoře  je tak hezky, krásná místa na bydlení s výhledem k Jizerkám,  dole město jako na dlani, a co nových moderních a vymazlených rodinných domů tu přibylo. Žádný z nich si fotit netroufnu,  jeden nikdy neví, co na to majitel....A bývaly tady podhorské louky, sem tam nějaký domek či chaloupka... Tak jsem si jela,  dívala se napravo i nalevo a hlavně před sebe na cestu,  také do zrcátka na řídítkách, abych se včas stihla trochu uhnout ke krajnici,kdyby za mnou něco jelo. A že ty cesty tu máme v příšerném stavu !

Tak ještě malý pozdrávek ze zahrádky, a´ať už se tady neflákám jdu dělat něco užitečnějšího. Kam asi? No přece ven !