Apríl,apríl...

Lidičky, chcete sluneční paprsky co prohřejí zem ?  Jste nedočkaví a všichni se těšíte až to tak bude? Možná, možná...řekli vládci tam někde v mracích, my vám je pošleme, ale teď ještě  ne...Jo, to od nás čekáte?   - tak  apríl... 

Duben už se láme v půli,  jaro by mělo hrát prim.  Zima  z posledních sil ještě studené drápky  vystrkuje, máme už jí plné zuby, už nás nebaví a nejsme na ni zvědaví..

.

Dva dny zpátky, v pondělním dopolední, jsem zahlédla pod keříkem bobkovišně klovat ve sněhu kosáka. V místě, kam si Terka nanosila kousky mechu, suchá stébla a klacíky, Že prý tam postaví broučkům mechový domeček. Nestihla postavit ,nejdřív pršelo a potom hned nasněžilo. Kosák měl  hromádku "matroše" asi zmapovanou, přilétl a začal se činit. Z okna se mi ho zachytit nepodařilo, jen dosedl, něco tam popadl a frrrr, byl hned pryč. A  v momentě znova. Kdepak  staví hnízdo, asi někde blízko, napadlo mě.

Druhý den, když přijel synek z práce, hnízdo hned objevil. Ten kosí filuta si vybral dost blbé místo, v rohu stání pro auto, ale na krabičce s připojením proudu k čidlu na světlo. Proč si roh nevybral jiný, no, tenhle byl ke skládce "matroše" nejblíž !   Navečer jsem z okna zahlédla na drátech párek holubů, chvíli jsem tu dvojici pozorovala.

Měli mezi sebou  rozestup, jako i kdyby oni chtěli dodržet současné vládní nařízení.

Hele, kámo, ty si před spaním budeš načechrávat svůj péřový fráček?  Tak to já taky !

A dělali to oba důkladně, ani si nevšimli, že je  šmíruju za oknem.

Tak, máme hotovo, ještě se porozhlédnem a potom frrrr někam přenocovat..

Vedle kamene jsem si na zahradě všimla malé skulinky s jemnou pavučinkou. Zaujalo mě, jak se na ní houpaly třpytivé kapky vody.  Žehrám na zimu, a že není slunko, venku i teď, co to sem dávám, sem tam poletuje drobně sníh, tak ještě pár kvítků  pro zlepšení nálady.