Okolo Kristýny.

Jaro ťuká na dveře a  do přírody nás láká, tedy jak koho.... Dnes se mi ani nos vystrčit nechtělo, protože je venku už od rána  nevlídno, ale včera, včera to šlo ! "Mami, pojeď s námi na malou procházku, bude to hezky po rovině, za chvíli jedeme" vyzval mě syn. "Kam máte namířeno ?"ptám se. "To je tajné, to neuhodneš !" Mám, nemám, chviličku váhám, a v zápětí odložím rozečtenou knížku a jdu.....Asi intuice, já to tušila a tak jen prohodím - "Do Hrádku ke Kristýně, tam?"

Celou vodní nádrž jsme si pomalu obešli, malá Terezka to v kočárku  prospala, ta nevěděla o světě. Kolem ticho a klid, jen kačenky na vodě rejdily a my sebou pro ně neměli ani ten rohlík.  Škoda, nějak nás nenapadlo, že tam budou....

Kolem jsme míjeli jenom pár lidí, na prstech ruky by se dali spočítat. Ale v létě, až bude sezóna na koupání, to tu všude bude živo.

A už si šlapeme po cestičce, o které jsem se tu nedávno zmínila, jak  nás tu svým odvážným kouskem vyděsil před lety nejmladší syn.

Loudám se pomalu za rodinkou a v klídku se kochám okolím.

A klidná vodní hladina se cestou schovává za oponou stromů.  Těch břízek co kolem je, a všechny jsou tak útlé !

Odsud je jen kousíček za hranice, k německým i k polským sousedům.

Tak tohle je pro odvážné, takový adrenalin ! Komu se zachce, může se i mezi stromy pohoupat

A ještě něco jsme za kempem zahlédli, ani tam nebylo  živo, šerif měl ještě zimní dovolenou.....