Chvilka po dešti.

Je po dešti, a kosové si štěstím pletou noty....chtělo by se notovat, jen co se na chvilku ukáže slunko a na listech se zatřpytí krůpěje vody.  Navíc, když se ukáže na obloze duha, to je také podívaná ! Jednu jsem v nedělním podvečeru zahlédla mezi stromy hned poté, co se přehnal lijavec.

Postupně se barvila do oblouku, sem tam ještě padaly dešťové kapky a dýchlo na mne osvěžené ovzduší. Byla bych ráda celý duhový oblouk zachytila, jo, takhle  zrovna být nahoře pod lesem, to by teprve byla podíváná ! Duhu bych měla jako na dlani, zrovna tak  východy slunka, to by se mi moc líbilo....

,

Po chvilce duha mizí někde v dáli za sousedovou střechou a nebeská podívaná končí. Záhy se zatáhne a rozprší se znovu, v posledních dnech se to opakuje. Ráno obloha čistě azurová, pak připlují bělostné mráčky, později těžké šedé, vodou nacucané, zaprší, a pak  opět  vykoukne sluníčko....