Letošní první houbaření.

Žádné parádní kousky nečekejte, žádné výstavní hřiby a podhřiby, žádné kozáky a křemenáče, ale růžovky -masáky, které každý nesbírá. Přitom jsou jedny z nejchutnějších, potvrdí každý, kdo je zná. V pondělí navečer jsem se chtěla projet na Bertičce, ale rodinka se rozhodla provětrat se v lese. Tak nechám Bertičku dál odpočívat a do lesa chci také. Třeba tam skutečně houby najdeme, nebo také "houby"....Prošli jsme od kraje lesa nedaleko a srdce nám zaplesala, když jsme je uviděli. To rázem člověk  zapomene, že ho něco tíží, protože houbařská posedlost je v momentě  silnější.....Asi půlhodinka v lese a náhlý lijáček nás nakonec vyhnal, i tak jsem byla spokojená.

Bylo milé překvapení že byly téměř všechny zdravé, červíci je navštívit nestihli.

Já raději houby sbírám, než je pak zpracovávat, ale jinak to nejde. Mladé kloboučky připravené naložit na kyselo do octa, a podle mne jsou v něm lepší než houbičky hřibovité.

A  řízečky z růžovek to je  lahůdka !  Už jste je také někdy vyzkoušeli?

A s bramborovou kaší, to je opravdu mňamka !  S chutí jsme se nadlábli, nezůstal jediný kousek. Já vím, ne každý tyto houby sbírá, asi jim nevěří, nebo proto, že jsou to takové muchomůrky ? Já třeba nesbírám šedivky, které jsou velmi podobné a také jedlé, ale růžovka je růžovka, a podle jejich typických znaků je dobře k rozeznání od těch druhých, kdy si ji  jen nepozorný a neznalý může s jinou  jedovatou splést.