Založím si knihu jízd.

Napadlo  mě, že by se mi hodila, abych měla lepší přehled kdy a kam jsem se na průzkum pustila.  A také pro motivaci, abych se při jízdách zdokonalila. Jejda, teď to přinejmenším vypadá tak důležitě, jako že  kdovíjaké velké vozidlo suverénně  řídím, cha, chááá, ono jde jen o tříkolku ! Tedy elektrickou, aby si někdo nemyslel že tu dětskou šlapací, ta by mě ani neuvezla, natož abych si na ni mohla bez problému sednout a byla pode mnou vidět. Jak ráda bych brala  kolo, ale tomu už také odzvonilo, cosi mne dohnalo, všechno je jinak....Zatím nejlepší jízdou bylo projetí  upravenou lesní cestou, kolem míst našich dřívějších společných  houbařských zážitků. Když rostly podhřiby, co jsme se tam s mužem nachodili...už mi zůstaly jen vzpomínky....Dříve cesta  zpevněná asfaltem nebyla, že by teď  kvůli cyklistům ? Několik jsme jich potkali, a dá se dojet až pod Ještěd na Výpřež. Jediným strašákem byla závora u kraje lesa . Byla ale otevřená a že bude i při návratu, jistotu jsme neměli. Jel se mnou vnuk Máťa na elektrokoloběžce a při případném uzavření jsme dumali, kudy z lesa ven. V lese bylo přímo božsky, tolik svěží zeleně,  a jízda přímo paráda !

Výhled k Jizerkám a v dáli vidím uprostřed Ptačí Kupy, k nim se váže také jedna vzpomínka, jak jsem kolem nich jela na kole...