Prší, prší...

Posledně jsem přidala trochu lidové tvořivosti - útržky z Balady o prdu, a že ještě úplně děravou paměť nemám a venku už druhý den bez ustání prší,  vzpoměla jsem si na další veršíky, co někdo rozverný kdysi složil.

               Prší, prší,

              jen se práší,

              na dráze je uhlí dražší,

             dávají ho plnou míru

            a vystrkujou na nás díru...

A ono opravdu celou noc pršelo až se prášilo, vítr dešťové kapky roznášel do všech stran,do oken, na dveře, prostě všude. Ale nejsem si jistá, že by dnes uhlí na dráze někde prodávali, tak jsou veršíky pravdivé jen z části...Prošla jsem v dešti zahradou, mokra je vrchovatě. Mít tak kouzelný proutek, jak často říkám,  mávnu  a raz dva, hned s blankytnou oblohou sluníčko bude !  Ale kdo si počká, ten se dočká...Tak k tomu čekání ještě něco ze zahrady co jsem si před pár dny zvěčnila pro radost.