Mami, takový prostý pugét bych ti dnes natrhala a k narozeninám ti přišla  ráda  popřát. Ale už je to hodně roků zpátky, jak to bývalo, když se všechny tvé děti i s rodinami u tebe pohromadě sešly a kdy se to stalo naposled..... Viděla bys svoje další pravnoučata, ke třem které jsi poznala

Takové poklady mají pro mne velkou cenu .Tento je z doby, kdy jsem  se právě chystala na svět, a tak jako můj bráška jsem ještě nevěděla, co na nás v životě čeká...

To

Je to už řada let zpátky, byl srpen rok 2000...Při každé zmínce o Norsku se mi  vybaví tento  poznávací zájezd, který mě bohatě odměnil nevšedními přírodními pohledy a nezapomenutelnými zážitky. Cestování bylo dost náročné, ale stálo to za to, prostě jsem si to pořádně užila. Vím, že

Jak mi  do vzpomínek paměť sahá , jó, to byly jiné zimy než  zažíváme dneska. Když venku  napadalo hodně sněhu, když přišel mráz až praštělo, když na potoce voda zmrzla  a rampouchy ho zdobily. Bylo klouzání a koulování, na sáňkách sjíždění  s kopečka, na šlajfkách na

Když se ohlédnu zpátky za předlouhou řadou let, tedy až do svého dětství, nepamatuji si, že by k nám někdy vtrhnul čert a s ním přišel i rozvážný Mikuláš se svou štědrou nadílkou. Tenkrát i takový jediný pomeranč byl pro nás vzácností, ale chutná domácí jablíčka nám všechny pamlsky bohatě nahradila. Skokem se přenesu do dalších let, to mi mohlo být tak třináct, když jsme se s jednou spolužačkou

Co různých myšlenek táhne hlavou když ve stáří  zradí zdraví, když pak  lidské  tělo uzemní jen k přežívání, takové myšlenky jsou  strastiplné..."raději nebýt, stojí to za prd ", řekl mi stručně můj starší  brácha....Pryč od jeho trápení, hovor jsme stočili jiným

O čem tu pár řádků napsáno bude? O malé vzpomínce na dětství...Neúprosný a rychle pádící čas z něj střípečky  prožitků v paměti uchoval, tak si něco z nich občas připomenout bývá docela milé, ale snad už to jinak nejde,než bez dávky nostalgie....

Když to porovnávám s dnešní

Byl červen a tak jako letos se na konci letopočtu psalo číslo osm. A  osmou třídou nám skončila i základní školní docházka. Je to už tak dávno, psal se rok 1958 a já s trochou nostalgie vzpomínám na ten poslední týden a v optické paměti si vybavuji všechny tváře mých spolužáků

Prohlížela jsem si historické obrázky různých staveb našeho města a porovnávala co se u některých změnilo. A když jsem se pozorně zadívala ne tento dům, vybavil se mi jeden malý okamžik, kdy jsem se ve své domněnce nezmýlila.

Nevím kudy ti dva z budovy utekli,

Dnes žádné dlouhé povídání nebude.Jen se zmíním, kde jsem malého vzteklíka viděla. Vítal nás na kraji parku Vigelanda, v norském Oslu, kam jsme si zašli prohlédnout velké seskupení nádherných pískovcových soch s výstižným názvem Strom života. Ten vzteklík tam stál na podstavci, zcela nahý, a výraz v tváři napovídal, proč se Vzteklík jmenuje. Mám něco málo retrofotek a na nich malé děti, včera jsem