Čertovské vzpomínky.

Když se ohlédnu zpátky za předlouhou řadou let, tedy až do svého dětství, nepamatuji si, že by k nám někdy vtrhnul čert a s ním přišel i rozvážný Mikuláš se svou štědrou nadílkou. Tenkrát i takový jediný pomeranč byl pro nás vzácností, ale chutná domácí jablíčka nám všechny pamlsky bohatě nahradila. Skokem se přenesu do dalších let, to mi mohlo být tak třináct, když jsme se s jednou spolužačkou ve dni Mikuláše za čerty přestrojily, tedy masky nic moc, a pokusily jsme se nahnat strach některým mladším neposluchům, o kterých bylo známo, že rádi zlobějí. Vzpomínám, jak tenkrát Frantík Picků, u nich doma bleskově zmizel pod postelí, a my se pak z toho venku radovaly, že jsme čertovsky uspěly. Pak uběhla další léta, to už jsem měla svoje děti tak i k nám čertík většinou zavítal. Když mému prostřednímu bylo asi pět, v čertovském kožichu přišel švára a aby to  bylo věrohodné, že čerti zlobiváky berou do pytle, měl sebou přes rameno jutový pytel a v něm schovaného živého králíka. Jasně, že chuděra králík sebou v té tmě  pořádně mlel, a jak Honzík uviděl, že se v pytli něco hýbá, jednu nohavici punčocháčů si od shora dolů malou stružkou vzápětí počůral. Tak, kdo byl větší chuděra, králík, nebo můj malý kluk? Vždyť ani nezlobil, a já jsem dopustila aby prožil takový zbytečný děs. Když přeskočím další řádku let, tak sám Honzík už plnoletý,  s jedním kamarádem na objednané přání vzali na sebe roli luciperů. Oba se čertovsky rozohnili a natřeli si obličej a do vlasů vetřeli černý krém na boty a vůbec s ním nešetřili, že to potom nemohli ani pořádně smýt. A ještě se vrátili lehce "pod parou", neboť ti co si je na svá zlobidla pozvali je pohostili frťánkem na posilněnou. A jak se tak synek nejistým krokem a celý začerněný vrátil domů, jasně že jsem se zlobila - " vypadáš jak čuně !" A Honza, který alkoholu ani teď nijak moc neholduje, jak mu z toho bylo blbě, jen kajícně zabrblal -" jsem prase, jsem prase, už nikdy nebudu pít !" Jó, holt s čerty nejsou žádné žerty !  Pak už k jeho potomkům chodil jen Mikuláš/ pst, nikomu ani muk, dělala jsem ho převážně já/ ale letos Mikuláš zlenivěl, jenom za dveřmi zazvonil a frnk ! Nadílku Terka našla na zápraží a hned také jásala - "mamííí, byl tady Mikuláš a něco tady nechal !  Pro mě i pro Matěje, taky pro Fildíka a pro Krýšu a ještě taky pro Emmičku, dostanou to až přijedou." Čerta tu nechceme, ať žije Mikuláš.....