Na útěku.

Prohlížela jsem si historické obrázky různých staveb našeho města a porovnávala co se u některých změnilo. A když jsem se pozorně zadívala ne tento dům, vybavil se mi jeden malý okamžik, kdy jsem se ve své domněnce nezmýlila.

Nevím kudy ti dva z budovy utekli, to jsem neviděla, byl to je okamžik, když jsem je spatřila, oba  jen tak v tričku, nalehko oblečení, jak zběsile prchají klidnou ulicí dolů.A jéje, to bude malér, napadlo mě.V této budově už dlouhá léta sídlí Dětský diagnostický ústav a já na něj viděla z okna mého posledního pracoviště a bylo mi jasné, že kluci prchají za každou cenu, že je sychravý listopad neodradí. No pak to šlo rychle ! "Dášo, zavolej Mirandě, že jim asi dva kluci zrovna zdrhli", řekla jsem, své kolegyni. Její sestra totiž v tom diagnosťáku dělala. A bylo jasné, že jsem se nemýlila, a kdo ví, jak by to tenkrát dopadlo. Ty dva útěkáře pak chytili v nedalekém obchodním domě, kam se oba kluci schovali. Když se to tak vezme, "bonzák" jsem byla, ale jak byste se zachovali třeba vy, být na mém místě ? A jestli si mládenci někdy vzpomenou, jak se jim útěk nepodařil, kdoví, dnes už jsou oba dospělí......