Je po dešti, a kosové si štěstím pletou noty....chtělo by se notovat, jen co se na chvilku ukáže slunko a na listech se zatřpytí krůpěje vody.  Navíc, když se ukáže na obloze duha, to je také podívaná ! Jednu jsem v nedělním podvečeru zahlédla mezi stromy hned poté, co se přehnal lijavec.

Postupně

Napadlo  mě, že by se mi hodila, abych měla lepší přehled kdy a kam jsem se na průzkum pustila.  A také pro motivaci, abych se při jízdách zdokonalila. Jejda, teď to přinejmenším vypadá tak důležitě, jako že  kdovíjaké velké vozidlo suverénně  řídím, cha, chááá, ono jde jen o tříkolku

Stát se na chvilku bezstarostným děckem, to by se mi líbilo...Klidně bych brala i tu dobu, kdy jsem jím byla, kdy jsem o spoustě dětských zábav dnešních dětí neměla ani páru, natož abych věděla co je to trampolína. My jsme cvrnkali kuličky, skákali panáka, hopsali přes švihadlo, hráli na schovku, na "kolik je hodin ?" a na cukr, káva, čaj....Malá vzpomínka na prostý čas, o kterém dnešní

Posledně jsem přidala trochu lidové tvořivosti - útržky z Balady o prdu, a že ještě úplně děravou paměť nemám a venku už druhý den bez ustání prší,  vzpoměla jsem si na další veršíky, co někdo rozverný kdysi složil.

               Prší, prší,

Ani malé dítě  ušetřeno není...."Babí, já jsem si prdla. nevadí ti to?" zeptala se mě vnučka. "Ne, nevadí, stejně jsem vůbec nic neslyšela. Ale Teri, prdí přece každý, kdo říká že ne, tak lže !" -  "Já vím, babi, ale to musí jít za dveře aby ho nikdo neslyšel. A taky co kdyby při tom trochu smrděl, viď - ?"  - "No to jo, jinak by to bylo neslušné."

Smutek, tesknotu s nostalgií ale také trochu potěšení, to vše mi přinesl včerejší den. I nějaká slzička tajně v koutku ukápla, nestydím se přiznat. Jako film běžely vzpomínky zpátky na 11. červen před 43 lety, kdy jsem mému druhému muži řekla své ANO. Pak v dobrém i zlém,  stále spolu, 

V našem domečku je klid a neobvyklé ticho, jsem tu jen já, jinak ani noha.  Zbývající rodinka na dva dny odjela, můžu si dát pohov a nikdo mě nevyruší. Ne, vážně, nebudu se povalovat na gauči, jít ven na zahradu je lákavější. Kdyby mě domů nezahnal déšť, mohla jsem dokončit plánované. Hrbila jsem se nad řádkem máku, ještě tři na mne čekaly že je vyjednotím. Tak se mi letos zachtělo makových

Konečně jsem se odhodlala k další jízdě, ale musel mě synek postrčit - " já tě doprovodím, nasedej a jedem !" Že nejsem řidička a nikdy jsem nebyla, nestydím se přiznat, že jsem po řidičáku nikdy netoužila. Naposledy jsem řídila tak akorát kolo, kdypak to bylo? Už deset roků nazpátek ! Naštěstí

Když se nebe vyplakalo tak odhodilo těžký šedý šat. Obléklo sukni azurovou  ozdobenou bělostnými obláčky, které větřík lehce pod slunkem ovíval. Takový den je veselejší, takový umí "nakopnout", kupředu a fofrem....No,  to vypadá, že jsem nějaká "fofrnice", ale to je jen zdání, skutečnost je jiná. Prostě mě to jen žene, a dělám co můžu.....a je toho tolik, a je to nekonečné...Ale

Jaro je v plném proudu a všichni, co se rádi v zemi hrabou mají napilno. Co všechno zasít, kam co zasadit, plno plánů a těšení se, jak všechno poroste a že bude úroda. Kromě jiného si zasadím brambory, rozhodla jsem se.  Při té myšlence už jsem se viděla jak je pod natí postupně vyberu  až přijde čas. Jak hned  čerstvě vařené a lákavé skončí na talíři, třeba s tvarohem a kouskem