To byla jízda !

Konečně jsem se odhodlala k další jízdě, ale musel mě synek postrčit - " já tě doprovodím, nasedej a jedem !" Že nejsem řidička a nikdy jsem nebyla, nestydím se přiznat, že jsem po řidičáku nikdy netoužila. Naposledy jsem řídila tak akorát kolo, kdypak to bylo? Už deset roků nazpátek ! Naštěstí na stará kolena řidičák nemusím dělat, na mého "oře" ho není třeba, jinak bych na něj nesedla....Tak jsem si dnes odpoledne dala jednu jízdu, za doprovodu syna. Nějak se mi to zalíbilo, že jsem navečer neodmítla návrh vnuka - "babčo, nechceš se ještě projet? pojedu s tebou na kole.." Mohla bych si vyfotit západ slunka, z míst, kde jsem ho fotila tolikrát, napadlo mě. Obloha jako vymetená, nikde ani mráček, to se mi záběr hořící oblohy asi nepovede. Nepovedl, to je jasné ale i tak se mi moje jízda líbila. Vypravili jsme se ke klidnému místu v lukách, k zajateckému hřbitovu, nad naší vsí, kde jsou uloženy pozůstatky mrtvých vojáků z první světové války. Mohli jsme posedět na lavičce a dívat se po okolí. K Ještědu, k Jizerkám a k jedné okrajové části města, prostě si jen tak užít podvečerní klid.

Moje vozítko ještě žádné jméno nemá, nějaké mu stejně dám !

Západ sluníčka se líp zachytit nepodařil, tak snad někdy jindy to vyjde.

To bylo těsně po deváté večer, než bude tma,  rychle zpátky domů....