Kupředu a fofrem....

Když se nebe vyplakalo tak odhodilo těžký šedý šat. Obléklo sukni azurovou  ozdobenou bělostnými obláčky, které větřík lehce pod slunkem ovíval. Takový den je veselejší, takový umí "nakopnout", kupředu a fofrem....No,  to vypadá, že jsem nějaká "fofrnice", ale to je jen zdání, skutečnost je jiná. Prostě mě to jen žene, a dělám co můžu.....a je toho tolik, a je to nekonečné...Ale také jsem si na chvíli sedla pod altánem, mé oči bloudily po zeleni a při tom jsem se zaposlouchala. To bylo štěbetání jak  špačci v hejnu sem tam přelétali, to bylo křiku najednou. Na průzkum se možná svolávali, kam se vydají až třešně uzrají. A  na nedalekém letišti bylo dnes odpoledne také  živo, letadlo kroužilo po obloze a za ním jsem zřetelně viděla vlající lano, jak  z něj byl odpojen větroň aby si nahoře zaplachtil, volně, jako ten pták. A mohla jsem přivřít oči a v klidu si ve vzpomínkách relaxovat. Ale nevím proč,  relaxovat moc neumím, na zahradě pořád kupředu.....Také jsem zahlédla žábu, asi malou ropuchu, jak se snaží dostat  k jezírku. Chystala se vydrápat přes kamenný schod ale jak mne zahlédla, strnula jako socha, ani se nepohnula. Po mém pracovním snažení jsem se tradičně odměnila cvaknutím foťáku.

Azalky pomalu dokvétají,zas bude na rok po parádě...

Orlíčku se tady daří, moc se starat nemusím...

Zrovna tak tyhle okrasné jahůdky, pod borovicí, bez mého zásahu se rozmnožují samy...

Zrovna moc velká krasavice to není, ale je to také živý tvor, a když přijde k rybkám v jezírku na návštěvu, tak jim určitě neublíží.

Stromek štědřence byl malinkatý když jsem ho zasadila a vím přesně kdy. Bylo to v listopadu, před třinácti lety, přesně v den, kdy se narodil vnuk. A kvetl poprvé ten rok, kdy šel vnuk  do první třídy a to měl jen pár květů. Dnes už je krasavec, květů plný....