V našem domečku je klid a neobvyklé ticho, jsem tu jen já, jinak ani noha. Zbývající rodinka na dva dny odjela, můžu si dát pohov a nikdo mě nevyruší. Ne, vážně, nebudu se povalovat na gauči, jít ven na zahradu je lákavější. Kdyby mě domů nezahnal déšť, mohla jsem dokončit plánované. Hrbila jsem se nad řádkem máku, ještě tři na mne čekaly že je vyjednotím. Tak se mi letos zachtělo makových květů a pak chrastících makovic, neodolala jsem, a zkusmo máček zasela hned poté, co jsem na sestře Jarče semínka vyprosila. Kolem čtvrté odpolední se obloha začala protrhávat, místy už sluníčko vykukuje, a jestli už nekápne půjdu rozdělanou práci dokončit. Také zasadit maliny co mi Hanka přivezla. A žádná jízda s "Bertičkou" nebude, nechám ji odpočinout. Tedy popravdě, teď nemám doprovod, to až se mi vrátí.... Jo, jméno Bertička dostala tříkolka, Bertička a berlička, to se to rýmuje, a mně se totiž hodí obě ! Poslední jízda prozkoumávat kde je v postranních ulicích vozovka bez výmolů a hrbolů byla v podvečer, to není takový provoz. Vnuk mě doprovodil na elektrokoloběžce, a užili jsme si to oba. Také jsme se nasmáli. Hlavně já sama sobě, když se mnou Bertička hopsala přes hrboly na "zafládrované" vozovce. Cesta nahoře podle lesa mě také trochu zklamala, tam byla asfaltová záplata na záplatě. Když jsme sjížděli dolů Karlinkami, tam je cesta tak uzoučká, že jsem raději u kraje zastavila, aby mne auto mohlo předjet a já mu v jízdě nepřekážela. "Babčo, ta řidička vražedně koukala" smál se Máťa, no co, možná si říkala, co tu ta bába zdržuje, sedět doma by měla, a ne se tu projíždět, smála jsem se zase já. Bertička je pro mne tak trochu adrenalin...
Synek mi ji vypulíroval, opravil přední blatníček a pěkně ji naleštil, ona holka nebyla úplně nová, když jsem ji dostala, už byla lehce jetá.
Silnici přes Karlov až do Machnína už mám "zmáknutou" dvakrát, už vím, kde je jaká díra. Cestou se můžu zastavit a pokoukat se, něco si vyfotit, nebo si jet jen tak, lážo plážo...Já se vezu, synek pěšmo jako předvoj, zpátky domů se vracel na kole.
A když jsem se zastavila ještě cvak , vlevo je část zajateckého hřbitova, o kterém jsem se zmínila minule
A zase Ještěd, pokaždé trochu jinak, z jiného úhlu. Bertička odpočívá, a já se teď zdvihnu a jdu do máku. Jako tečku za mým klábosením přidávám bohatě rozkvetlý šeřík, který voní v Machníně, u synova domku. Mám radost jakou jim parádu dělá, jako malý stromeček jsem jim ho darovala, a jak skvěle se mu tam daří.
