Podíváme se k "vrtulím" je od nich pěkný výhled, rozhodla se v nedělním odpoledni naše rodinka. I když mne by to táhlo víc do lesa, ale nic jsem neřekla a byla jsem ráda, že se zas někam podívám. Vždyť je to už pár roků co jsme tam byli naposledy, a pamatuju přesně na ten první den měsíce máje, byl hezký den a výhled do krajiny mne nezklamal. Když jsme teď dojeli k odbočce na návrší,

Sobotní výlet na kotelskou křížovou cestu nám dopřál ještě zastavení u pramene Ploučnice.Malý kousek od Jenišovického mlýna je za rybníkem malá tůňka,  do které stékají stružky ze svahu Ještědu a tak je těžké přesně určit, která je zcela pravým pramenem. Vždyť nad vsí Rozstání ze svahu lesem protéká víc potůčků, který z nich je nejvodnatější, který pramení nejvýš? Jestli si vzpomenete na zajímavý 

Sobotní pozvání přišlo tak nečekaně, zrovna jsem věšela prádlo na sušák, když mi začal vyzvánět telefon. "Co děláš ? Jsi sama doma, nechceš se s námi někam podívat? Tak za dvacet minut jsme u tebe, jo?"- volala mi sestra Jarča.  Tak honem přiložit do kotle, aby topení nevyhaslo, rychle se obléknout, popadnout foťák, nezbytné hole a kamsi hurá, i když ještě nevím kam.... Asi někam

Z mlhavého rána se včerejší neděle nakonec vyloupla do docela hezkého dne, i když  prokřehlou zem slunko už neprohřálo, přece jen se snažilo. Naše rodinka si do tohoto místa malý výlet plánovala nedávno, ale tenkrát los padl na Panskou skálu, i když je to od nás dál, měla jsem z volby radost.

Kolem domu je tolik práce, ale jako zajíc neuteče, nic se samo z místa nehne, ono si to počká....Půl hezké soboty jsme využili příjemněji, než se jenom na zahradě lopotit, padla volba, že nejdřív na výlet, a pak? Na trochu práce síly zbydou, nic se nesmí ošidit... Tak kam se kouknem ? Prý k jablonecké přehradě, nebo k Panské skále? K losování nedošlo - k Panské skále, jasně, nikdo nebyl proti.

Měla jsem v plánu že se s vnoučaty svezeme vlakem, jenom pár zastávek, nedaleko za humna. Dojdeme k zámku Lemberk, dáme se starou lipovou alejí, zastavíme se u Zdislaviny studánky, ochutnáme zázračnou léčivou vodu a vším co cestou potkáme se dosyta pokocháme a pak zase k vlaku a zpátky domů. Jenže z mého plánu nakonec sešlo, o své pohybové  indispozici tu nebudu vykládat, už takhle mě to pořádně

Byl to pro mne neplánovaný minivýlet, rozhodnutí ze dne na druhý den. Nabídku svézt se pohodlně autem až na Jizerku jsem neodmítla. Švára jel na osadu něco opravovat, traktor či jiný zemědělský stroj a Jarča mi navrhla - pojeď s námi, někde se spolu projdeme. Když jsme se v cíli obě vyvalily z auta, jen tak z legrace Jaruš použila známou hlášku - "to je dost dědku, žes nás taky někam vyvez"

Od Janovických pousteven jsme zamířili k obci Křížany, autem jsme tam dojeli cobydup, i když cestou nás brzdila právě probíhající úprava povrchu silnice. Zaparkovali jsme na malém plácku u krajnice a vydali se k uměle vytvořenému rybníku, který byl v loňském roce zkolaudován a podle nedalekých skal pojmenován  KRKAVEC.

Byl to  výlet do malého mělkého údolíčka nedaleko Janovic v Podještědí,  s cílem najít pozoruhodné místo kde jsou v pískovci vytesané malé komůrky se zajímavou historií.

Měla jsem štěstí, že 8.5.2019, v ten  sváteční den jsem měla možnost podívat se na Jizerku, do míst, která mám moc ráda. Tentokrát nebyla procházka kolem říčky Jizerky, tam už mám pěšinu mnohokrát prošlápnutou, ale cílem byly kvetoucí narcisy, v horní části osady, kolem Hnojového domu Gustava