Na Krkavčích skalách.

Od Janovických pousteven jsme zamířili k obci Křížany, autem jsme tam dojeli cobydup, i když cestou nás brzdila právě probíhající úprava povrchu silnice. Zaparkovali jsme na malém plácku u krajnice a vydali se k uměle vytvořenému rybníku, který byl v loňském roce zkolaudován a podle nedalekých skal pojmenován  KRKAVEC.

Od rybníku jsme se vydali lesem a vystoupali až nahoru na lesní chlum odkud z výšky 472 m.n. shlížejí do údolí mezi stromy Krkavčí skály. Cestou jsme míjeli lesní stráňku plnou dokvétajích konvalinek, jenom jejich vůně už jaksi chyběla.

Náš společník pes Alan cestou trochu odpočíval, asi se mnou držel "basu", viděl, že pro moje nohy to není zrovna moc lehké....

Ale další podívaná za to přece jen stála !  Když jsme došli k cíli, tak jsem okouzlením jenom zírala...

Mým zrakům se otevřel pohled na malebnou skalní zeď vytvořenou tvrdým křemenným pískovcem  a zpěvněnou sloučeninami železa. Zeď má dvě hlavní věže a několik dalších nižších bloků. Když jsem z okraje shlédla podle stěny dolů, no tam bych spadnout nechtěla !

Bylo nutné vylézt  na vyšší pískovcový val abych v dáli spatřila Ještěd, a to já chtěla za každou cenu, přece to nevzdám  !

Když jsem se krásným přírodním útvarem dosyta pokochala, nastal problém jak dolů slezu, ale povedlo se!  Cestou tam i zpátky nikde ani živáčka, jen my čtyři a pes. Ale ne, když jsem se vraceli a blížili se k rybníku, zaburácel zvuk motoru.  Ejhle mladá děva na čtyřkolce !

A  ještě někdo! Ve vodě pod hrází, jejda, to bude žabiček !

a

Ještě ohlédnutí a poslední cvak, ale na vršku chlumu Vajoletky nevidím.

Tak s Jarčiným svolením přidávám její snímek,  jako závěrečnou  tečku, za naším zdařilým výletem.