Byl to pro mne neplánovaný minivýlet, rozhodnutí ze dne na druhý den. Nabídku svézt se pohodlně autem až na Jizerku jsem neodmítla. Švára jel na osadu něco opravovat, traktor či jiný zemědělský stroj a Jarča mi navrhla - pojeď s námi, někde se spolu projdeme. Když jsme se v cíli obě vyvalily z auta, jen tak z legrace Jaruš použila známou hlášku - "to je dost dědku, žes nás taky někam vyvez" a hned na to, "tak kam půjdeme?" Bez dlouhého přemýšlení a bez váhání zvítězila horská říčka Jizerka. Jít z osady dál jsme si netroufly, platila dohoda, až Mirek zavolá že je hotov s prací, hned se vrátíme zpátky. A také proto, fňuk, fňuk, že se mi špatně chodí...Tu trasu kolem říčky už známe jako svoje boty, už jsme ji tolikrát prošly, ale pořád je na co se dívat. Tak foťáky na krk a jdeme !
při cestě fotíme tohle hodování na kvítku bodláku, moc se mi snímek nepovedl, není k poznání čmeláček, na kterého zrovna sedly dvě mušky
i když slunko nesvítilo a docela foukal studený vítr lidí tu bylo hodně, rodinky s dětmi, s kočárky, a výletníci se svými čtyřnohými miláčky a těch cyklistů co tam bylo, a vpravo nahoře po záplavě narcisů už ani stopa, všimla jsem si jen ležících trsů dohněda zaschlých narcisových lístků
vracíme se zpátky, Bukovec nám mává na pozdrav a já vím, že tak jako loni už bych na něj nevyšla...
Tady u "staré hutě" jsme dostali dobrou kávu a chvilku si u ní všichni tři poseděli, nedaleko u Panského domu bylo rušno, pěších i kolařů, všichni na občerstvení. Tak tři dny zpátky na Jizerce opravdu mrzlo, bylo téměř čtyři pod nulou, jak nás paní domu ujistila, mrazík v červenci, věřili byste? Květiny majitelky naštěstí noční mrazík přežily, tak jsem si za rohem vyfotila aspoň tuhle hezkou pivoňku, jako důkaz, že rostlinky tu jsou na drsnější podnebí asi zvyklé.
Bylo tam hezky, byla jsem tam ráda, tak na Jizerku možná někdy příště....