Měla jsem v plánu že se s vnoučaty svezeme vlakem, jenom pár zastávek, nedaleko za humna. Dojdeme k zámku Lemberk, dáme se starou lipovou alejí, zastavíme se u Zdislaviny studánky, ochutnáme zázračnou léčivou vodu a vším co cestou potkáme se dosyta pokocháme a pak zase k vlaku a zpátky domů. Jenže z mého plánu nakonec sešlo, o své pohybové indispozici tu nebudu vykládat, už takhle mě to pořádně štve..! A tak došlo na náhradní řešení, že podniknem menší výlet, spíš malou procházku v přírodě, někde nedaleko, kam se přiblížíme autem. Tak kam? Na Javorník k Obřímu sudu ? Nebo můžeme zajet na Rašovku, od ní jsou pěkné výhledy.
Záběr budovy jen z bočního pohledu, ani celá věž se mi do záběru nevešla, překvapilo mě, že je uzavřená a u vstupních dveří strohá cedule hlásala, že je k pronájmu. A to jsem klukům slíbila zmrzku, že si tam dáme, než odjedem. Tak kam půjdeme malou procházkou - vpravo, nebo vlevo? Na obě strany najednou to přece nejde, tak levá zvítězila. Mrzelo mě jediné, že v dáli nebylo jasno, že Jizerské hory a něco málo Krkonoš bylo zastřeno jemným mlhavým mušelínem, že ani nejbližší nově postavená rozhledna na Císařském kameni nebyla tak dobře vidět.
Tak se loudáme od Rašovky po štěrkové cestě a přes údolí bychom se dostali až k Javorníku, kdyby, jó kdyby...
Tam nahoře, na kopci Javorník, stojí ten Obří sud, zvědavým očím je odsud skrytý, chcete-li ho vidět, musíte dojít až k němu.
A klukům nějak vyhládlo, tak je maminka svačinkou sytí.
Jeřabiny už se červenají, v té přírodě to také nějak moc kupředu spěchá...
Tady v mlhavé dálce se nám ukázalo Ralsko a i Bezděz by byl krásně odsud vidět, škoda že ten opar výhledy tak pokazil.
Kdo má opravdu oko bystré, Bezděz v dálce najde.
Rozhledna na Císařském kameni co dole na vršku kopce vykukuje už je prý nově zpřístupněná. To je také zajímavé místo.
Obrázky nic moc, to ta viditelnost ale něco mě stejně potěšilo, viděla jsem tu u cesty kvést mateřídoušku, a dokonce i dobromysl !
To u nás dole, kousíček od města, tohle kvést nespatříš. Tak tam na mne dýchlo trochu nostalgie, vzpomínka na polštářky voňavé mateřídoušky z libické stráňky nad řekou Doubravou.