Jizerka v zajetí kvetoucích narcisů.

Měla jsem štěstí, že 8.5.2019, v ten  sváteční den jsem měla možnost podívat se na Jizerku, do míst, která mám moc ráda. Tentokrát nebyla procházka kolem říčky Jizerky, tam už mám pěšinu mnohokrát prošlápnutou, ale cílem byly kvetoucí narcisy, v horní části osady, kolem Hnojového domu Gustava Ginzela. Tento německý dobrodruh a cestovatel v roce 2008 již zemřel, ale narcisy žijí dál...V jarní čas tudy žádný turista neprojde bez zastavení a bez pokochání se žlutou záplavou květů, které navzdory ještě suché a neprobuzené trávě září dodaleka. Teď jako první kvetou ty žluté a další dva druhy se k tomu teprve chystají. Osada dostala jméno po říčce Jizerce, která tudy protéká, leží na Malé Jizerské louce, na náhorní plošině mezi Vlašským a Středním jizerským hřbetem, ve výšce 862 m.n.m.  Dolů na osadu shlíží Bukovec, vysoký 1005 m. Je zajímavou přírodní rezervací a jedním z nejvyšších čedičových výlevů v Evropě. Je květen, a tady se louky ještě nezelenají a v lesním porostu leží místy ještě zbytky sněhu. My se sněhem už  koulovat nebudeme, ale pojďme dál, za kvetoucí krásou...

Tady mají zařízení, odkud se hlásí průběh počasí a v ohradě kolem se v poklidu popásá náhorní skot. 

A došli jsme k Hnojovému domu, a kocháme se....

Tady v tom drsnějším kraji má příroda zpoždění, všimla jsem si, že břízky ještě nejsou olistěné ani jeřabiny podle cesty. Ale narcisky nás nezklamaly a našim očím pastvu dopřály. Byli jsme studeným horským povětřím řádně profoukaní ale zato prima výlet do srdci blízkých míst. Hlavně J.a M. -  že mě sebou vzali, patří velký dík !