Nemůžu tvrdit, že poslední předvánoční týden byl pro mne zahalen rouškou klidu, ale zvládla jsem ho  tak, abych po štědrovečerní večeři nakonec  "neodpadla". Já zůstala  bdělá až do jedné po půlnoci !  To zas tak těžké nebylo, jak se říká - jsem jako sova.... Třetí adventní neděli jsem si s vnoučaty  poslechla malý koncert hudební skupiny Flastr, v našem malém

První větší příval sněhu příroda jistě uvítala ale mé vzrostlé borovici uštědřil pořádnou "ťafku", ani žádný silný vichr k tomu nepotřeboval....Můj strom, si jako svůj nedotknutelný chráním, protože jsem si ho kdysi sama u domu vysadila. A pak, borovice mám ze všech jehličňanů nejraději, protože tak pěkně voní. Ale už několikrát o nějaké větve přišla, i Kyril jí kdysi ublížil, ale nepamatuji,

V jednom menším obchodě, kde mají i spoustu nových  knih za přijatelné ceny,  nemůžu jen tak kolem nich  bez povšimnutí projít, co kdybych něco dobře čtivého objevila ?  Mrkla jsem alespoň letmo a co nevidím -  Morovou ránu,  a hned kousek vedle - Dusím se ve vlastní šťávě, a obě jsou z pera Betty MacDonaldové. Vlastně nejdřív mne

Ale jo, prásknu to na sebe, co se mi nedávno přihodilo, že by to se mnou  šlo už s kopce ? Ale důvod k vysvětlení se vždycky najde, ani není potřeba ho vymýšlet, vždycky na něm něco pravdy je. Není balzám jako balzám, není gel jako gel, není kelímek jako kelímek....a když člověk spěchá, když je roztržitý, když nemá na očích brýle a když...Fakt jsem po ránu kamsi spěchala a jak jsem v tom presu

Ten start jsem si dnes sama odpískala, to abych  v předvánočním klání včas dosáhla cíle. Jestli si myslíte, že jsem vyběhla jako fretka, tak to jste na omylu, moje pracovní tempo je víc podobné pohybu kulhavého tažného koně, ale i ten zvládá téměř vše, co se od něj očekává....Pustila jsem se do cukroví, mám zatím jen první dva druhy, Terka mi dělala společnost.  Dala jsem jí malý kousek

Téměř všechno z toho, co jsem si předsevzala, jsem tak tak stihla.  Včera se objevily první nesmělé sněhové vločky, jen takový náznak, že se blíží zima. Ale víkendový mrazík ten mne zaskočil ! Docela silně udeřil tak, že mi promrzly  listopádky , ještě kvetoucí v nádobách před domem. Měla

Jak si to kdo zařídí, tak to má, tohle mi kolikrát prošlo hlavou, a těžko se mnohému odvyká, já nevím jak vám, ale mně to moc nejde. Abych to upřesnila - i když se mi to zdá nekonečné, do nekonečna to nepůjde. Jako pimprlátko na drátku už dávno nejsem, za tou prací pokulhávám čím dál víc a ten konec se ze všech sil snažím oddalovat, teď ještě ne, teď ještě ne....Abych vás nelekala, černé myšlenky

Každý z nás si do života z dětství něco přinese, věřím, že většinou to bývá jenom to dobré.   Když pak  člověk v některém zvyku  po předcích pokračuje dále, tím si své předky živě připomíná... Jablek se letos urodilo hodně a tak přišel ke slovu jeden můj zvyk, který jsem převzala od babičky, na venkově kdysi běžný, sušit křížaly.

Terka má rýmu, nemůže do školky, tak babča hlídá.  " Babí, já ti něco pošeptám" a začne mi šuškat do ucha.  "Terezko, musíš mi to říci normálně, víš, já nerozumím co mi šeptáš." A ona se na mne svými hnědými kukadly podívá a řekne:  "Posím, pustíš mi v  televizi nějaký DEBILOTINY ?  "Co to je, to nevím" - ptám se zas já.  "Ty

Svůj život máme osudem vyměřený, je jako ta hořící svíce, která jednoho dne prostě zhasne, a co bude dál...? V prvních listopadových dnech asi málokdo opomene zapálit svíčku k památce svých milých blízkých, kteří nás už opustili, je to smutný dušičkový čas. Květiny a tisíce plamínků na hrobech