Zdá se to být nekonečné...

Jak si to kdo zařídí, tak to má, tohle mi kolikrát prošlo hlavou, a těžko se mnohému odvyká, já nevím jak vám, ale mně to moc nejde. Abych to upřesnila - i když se mi to zdá nekonečné, do nekonečna to nepůjde. Jako pimprlátko na drátku už dávno nejsem, za tou prací pokulhávám čím dál víc a ten konec se ze všech sil snažím oddalovat, teď ještě ne, teď ještě ne....Abych vás nelekala, černé myšlenky opravdu nemám, tím koncem myslím, až přijde čas že se zahradou úplně "seknu" !.  To už můj konec bude, nechci se rouhat, možná že opravdový.. Tyhle chmury se mi dnes táhly hlavou, když jsem ve skleníku likvidovala poslední rajčata a  pracně čistila zaplevelenou zem. Ještě štěstí že Martin na bílém koni nepřijel, ještě  mne čeká něco dělat venku, jak jsem řekla, tak to je, zdá se to být nekonečné.... A co s těmi rajčaty,  co ještě nedozrály ? Tak jsem je ve skleníku za stonky zavěsila, když mrznout nebude, třeba tam dozrajou. Jen se podívejte, že jich tam bylo  !

A u domu jedna malá sazenička, sama od sebe tam začátkem září vyrostla. Stihlo rozkvést to žluté minirajčátko, i plůdky se objevily. Venku, téměř  v půlce listopadu, to je opravdu rarita.

A  ty papriky jsem dnes už nesklidila, zítra na ně dojde.  Chcete je? - jsou silné pálivé. Sušené od loňska ještě mám.

Tak už tečka za rajčaty, už to stačilo !

Není tohle příjemnější? Pěkně zrána, /to bylo včera/, když se klubal den. Takhle v kuchyni, u hrnečku kávy, opřít se o linku a z okna se dívat ven.

To přírodní divadlo, ani ne půlhodinka, v každičkém ránu, to by byl na chmury nejlepší  lék !