A jéje, už padají jablka ! Nechat je na zemi bylo by škoda, jsem ze staré školy tak držím se rčení, že dobrá hospodyňka i pro pírko  přes plot skočí...Já přes plot neskáču, nezvládnu to, ale jablíčka v zahradě pilně sbírám. Takové sušené křížaly, zkusili jste ? Ty babička vždycky dělávala, nepřišlo nazmar jediné jablíčko, možná bych babičku potěšila, že jsem po ní tu jablečnou štafetu

Ve včerejším podvečeru jsem se rozhodla sednout na kolo a šlápla jsem do pedálů abych si trochu proluftovala hlavu, a dobře jsem udělala. Jela jsem pomalu, bylo mi fajn, občas jsem zastavila a kochala se. Ta malá hodinová projížďka mi opravdu bodla, ještě nepatřím do starého železa, napadlo mě v sedle, co na tom, že kolo je muzejní kousek ?  Nabízím pár snímků , když jsem se zastavila....

Znám jednu ženskou, myslím, že dost dobře, prostě je taková, jaká je. Někdy v pohodě, jindy ji dusí nějaké chmury, které se odkudsi přiženou. A takový splín je jak těžká duchna, kterou je nejlepší vyhodit a k tomu si ještě naordinovat, dokonce bez poplatku, zázračný přírodní lék.  To si na hřbet  naložíš ještě víc práce, ať nemáš čas na zpytování a kdyby to šlo, tak třeba se

Včera byl snad nejteplejší den, vedro  k padnutí, hic jak někde na rivieře, jen to moře nám k tomu chybělo. To horko sálalo jak z rozpálené pece, ale přežili jsme. A také navečer byla první grilovačka, taková premiéra ....Kryštůfkův tatík přivezl maso, už dopředu naložené, hned se postavil ke grilu a to vám pak byla mňamka ! Prý s láskou dělané, řekl mi synek, nic na tom nezkazíš - grilovací

No jo, zase se den přehoupl do nového, konec této středy, hotovo, tečka.... Ten horký letní den raz dva utekl, nebyla žádná ulejvačka. Venku je tma tmoucí, a příjemný  noční vzdoušek  mi proudí otevřeným oknem do pokoje, je takový klídek, když všechno spí....Celý týden mám Kryštůfka na hlídání, vymýšlím zpestření jak se dá. No jasně, zase les a jdeme hned po ránu než bude hic. "

Před pár dny jsem posbírala trochu toho kvítí, v zahrádkách i na oknech je ho přes léto habaděj a to já mám ráda, když všechno kvete. A tak jsem nakoukla za plot Jarče, Marii, Kristě,Pavlíně i Aleně, děvčatům z příbuzenstva....

Tak nejdřív k Jarče

              Prosím, na čelo si neklepejte, ani se neptejte, proč dělá to ta ženská bláznivá, jo, jo, proč jen to dělá .........? ? ?

Kdo to ví, odpoví.....

Dnes by se to po lese couralo, ó jé, ale žádná toulka se bohužel nekonala , tak někdy jindy splní se to moje přání.. Už jsem tam byla, v tom našem lese, před pár dny s dědoušem na procházce, nebudu řečnit jak jsem se kochala a tak chcete-li,tak se k nám do lesa podívejte....

Nějak se mi nechce spát, nevím proč, a to jsem měla celý den bez odpočinku. A tak se tu hrabu ve fotkách, prohlížím a přemýšlím, nechat a zálohovat, nebo některé vyhodit?  V tomhle jsem fakticky nerozhodná, nějak je mi jich líto, v každé vidím určitý okamžik, kdy jsem ji pořídila...Ale kdo na ně bude kdy koukat, no nevím, nevím....Padly mi do očí zrovna tyhle a hned se mi vybavila ta chvilka

Včera, už za tmy, mohlo být kolem desáté, nakoukne ke mně dědouš a rozrušeně povídá:  Vedle u sousedů asi někdo krade lešení. Stojí tam auto s vozejkem a nějakej chlap tam něco na něj nakládá..."  Kousek od nás, budoucí soused Bohouš přistavuje, a jasně že to bez lešení nejde. "Jdu se tam podívat ", dím já, rozhodnutá zasáhnout v nekalém počínání.  "Jen

Občas sáhnu po knížce a čtu si. Teď zrovna povídkovou knihu Slova žen. Jsou v ní příběhy žen, které shromáždila známá herečka Annie Girardotová. Různé příběhy žen mladých i starých, svobodných i léta vdaných, žen moderních i tradičních, ale všechny mají jedno společné. Ani jedna nežije na úkor druhých a ani jedna z nich není bohatě zajištěnou znuděnou paničkou, jejíž jedinou činností je vymýšlet

Říká se, že přinášejí, mě se to zrovna potvrdilo. Hned po ránu , já nešika, rozbila jsem si mou oblíbenou sklenku, do které jsem si denně dělala kávu aby mě nabudila. Moc mě to mrzelo, vždyť byla od Drahušky, jednou mi je darovala v páru. To jsem tomu dala !  Už nemám jedinou, obě mi nešťastně luply... Po

Ono mi nestačí nakládat domácí okurčata, která jsem si sama zasela i sklidila ? Stačí či nestačí, už je to jedno... To má sestřička Marie, není žádný troškař, políčko okurek, hotová plantáž !  Kam já se hrabu s tím co mi vyrostlo, - tam u nich u rybníka , snad roste vše samo, podnebí štědřejší a úrodný kraj. Když jsem se tichou hladinou rybníka pokochala, šla jsem s Marií

Máš-li dobrou vůli cokoliv pro dobro věci nezištně  vykonat, tak jsi jedním z řady, kterým se někteří smějí a jiní je naopak oceňují. Tak to bylo, je a bude...I já jsem se nedobrovolně stala dobrovolnicí, a to velice snadno, ani chvilku jsem neváhala, ani slůvkem jsem nereptala. To bylo tak, že mi náš předseda místního svazu zahrádkářů předal 3 sáčky se semínky okurek nakladaček od B.H. a

Matěj si prodloužil školkovou dovolenou a tak je s babčou a dědou doma. A kdepak je Kryštůfek ? Ten si u moře, už poslední den, pěkně na slunci lebedí....A co pořád doma dělá ta babča? Co asi, pořád dokola, jak už to tady chodí, o tom se zmiňovat bylo by nudné... Včerejší odpoledne, když přišla z práce Máťova mamka, řekli jsme si, půjdem zas do lesa, pocouráme a  pokoukáme. Už dávno

Už bych měla jít spát a nechat si zdát něco hezkého, dost možná, že se mi bude zdát o tom, jak sklízíme obilí... Řeknu vám, sobota utekla strašně rychle, počasí celkem obstojné, na nějaký výlet tak akorát. Jenže já u domu "uvázaná", tady něco, tam něco, ze všech stran se nějaká ta práce pořád hlásila.. Měla jsem možnost v lese se provětrat a nasbírat nějaké houby,

Nadešel čas žní a ať se koukám, jak se koukám, nikde tu nevidím kombajny jak se neúnavně zakusují do lánů zralého obilí, nikde na polích žádný ruch, nikde nic co by žně připomělo. Jo jo, to bejvávalo, polím je odzvoněno a šmytec !  Na co osívat pole, na co zrno sklízet ? Tady průmysl všechno převálcoval... Tak aby se mi zas tak moc nestýskalo, letos jsme si trochu té pšenice

Co červenec neuvaří to srpen nedopeče  - tak nějak je to rčení a zdá se, že letos se potvrdí. Poslední červencové dny nestály za nic, pršelo bez přestání, citelně se ochladilo, to že je léto ? Včera se ujal žezla první srpnový den, mlha se válela nízko nad zemí,  smutný byl pohled z okna, kolem šedivo a nějak mrtvo, jakoby bez života. Kalné ráno to bylo, ani ptáčka pípnout jsem neslyšela....Později