To se hned tak nevidí.

Už bych měla jít spát a nechat si zdát něco hezkého, dost možná, že se mi bude zdát o tom, jak sklízíme obilí... Řeknu vám, sobota utekla strašně rychle, počasí celkem obstojné, na nějaký výlet tak akorát. Jenže já u domu "uvázaná", tady něco, tam něco, ze všech stran se nějaká ta práce pořád hlásila.. Měla jsem možnost v lese se provětrat a nasbírat nějaké houby, ale nabídka přišla moc dlouho, to když jsem k obědu guláš už vařila. No nic, nabídku přijmu jindy, vždyť ještě hobařské žně nekončí.  Jo, žně ! To se hned tak nevidí, jak jsme celé odpoledne sklízeli to naše obilí. Takový malý kousek pšenice. to bude za chvilku hotové, mysleli jsme. Jenže, ouha ! Hledám srp, ten nikde není, asi se do země propadl. Kosou  jsme zkusili, žádná sláva, tak čím to nakonec požneme?  Dědouš teď nic dělat  nemůže a tak mě napadlo něco, co se hned tak někde neuvidí.  Velké nůžky a šmik, šmik, šmik, klásky ze stébel do koše padaly. ..

I Matěj nám pomáhal alespoň chvíli, dokud ho nůžky bavily..

Tak už je hotovo !

A  to sobotní ráno, kdybych tak mohla, v lese bych houby sbírala, příště jdu s vámi , to si pište ! Vezmeš mě sebou Matěji? Vždyť on je houbař od malička...