Slova žen.

Občas sáhnu po knížce a čtu si. Teď zrovna povídkovou knihu Slova žen. Jsou v ní příběhy žen, které shromáždila známá herečka Annie Girardotová. Různé příběhy žen mladých i starých, svobodných i léta vdaných, žen moderních i tradičních, ale všechny mají jedno společné. Ani jedna nežije na úkor druhých a ani jedna z nich není bohatě zajištěnou znuděnou paničkou, jejíž jedinou činností je vymýšlet si problémy.  Povídky mají čapkovské ladění, nedramatizují, snaží se porozumět lidem a za srdce vezmou příběhy, v nichž se mísí dobro se zlem a každý úsměv je prostoupen i trochou smutku.

Třeba takový příběh - Trocha klidu.  Kousek vám opíšu a jistě si některá řeknete - sakriš, tohle mi něco připomíná....!

Tady je úryvek:  Tisíce žen pracují, odcházejí ráno z domu a vracejí se večer po celodenní úmorné práci, nohy jako konve a hlavu jak škopek. Tisíce žen v tuhle chvíli zmírají touhou rozvalit se v křesle. Místo toho se musí dát do praní nebo do žehlení, musí uvařit večeři, dohlédnout na úkoly, snášet dětský křik a hádky. Tisíce žen čekají, až se vrátí jejich pán a manžel, přetažený nebo prostě jen duchem jinde, který jim ani nepomůže prostřít, který se uteče za noviny nebo k televizi  a jen tak mimochodem se zeptá: "Kdy se bude jíst ?"  Tyhle tisíce žen sní o blahodárném klidu a samotě. Byly by ochotné udělat cokoli, jen aby už nemusely dělat nic, jen aby už nikdo nechtěl nic po nich.  Ale ony to vydrží, bůhví jak, pozvolna se opotřebovávají a jen čas od času si dopřejí takovou malou depresi, které si ti kolem ani nevšimnou a nanejvýš řeknou: "Poslední dobou nějak hysterčí..."  A to cokoli, co by je osvobodilo, to neudělají. Ale jedna žena to za ně udělala.

       Chcete vědět co ? Tak jenom v kostce - byla to Marina, 39 let, manželka, matka od rodiny. V samoobsluze fingovala krádež, sehrála pěkné rošambo s ochrankou, to všechno proto, aby se dostala na chvíli do vězení.  Tak moc si chtěla odpočinout......

Ale takové řešení, to rozhodně nezkoušejte .......