Je jaká je, aneb vystřelte ji na měsíc...

Znám jednu ženskou, myslím, že dost dobře, prostě je taková, jaká je. Někdy v pohodě, jindy ji dusí nějaké chmury, které se odkudsi přiženou. A takový splín je jak těžká duchna, kterou je nejlepší vyhodit a k tomu si ještě naordinovat, dokonce bez poplatku, zázračný přírodní lék.  To si na hřbet  naložíš ještě víc práce, ať nemáš čas na zpytování a kdyby to šlo, tak třeba se nechat i vystřelit až na měsíc.... Jé je, mít nohy lehké a k tomu křídla, být na chvíli ptáčkem, letět si svobodně nad krajinou, pryč od všech starostí, od otravných bolestí....ježkovy voči, tahleta ženská, nejsem to já ? Možná že podobnost, čistě náhodná......

Pro zlepšení nálady moje milovaná borovice s kyticí trubače -foceno dnes....

Ještě malý pohled na ibišek, vzpomínka na Italii. Tehdy jsem si odtud dovezla pidisazeničku,trochu sentimentu mi neuškodí...

A tahle pavučinka, kterých tu snaživí pavoučci v zahrádce utkají více než dost,  tak ta je pro štěstí všem těm,kteří ke mně rádi a v dobrém přicházejí.