Už je tu srpen.

Co červenec neuvaří to srpen nedopeče  - tak nějak je to rčení a zdá se, že letos se potvrdí. Poslední červencové dny nestály za nic, pršelo bez přestání, citelně se ochladilo, to že je léto ? Včera se ujal žezla první srpnový den, mlha se válela nízko nad zemí,  smutný byl pohled z okna, kolem šedivo a nějak mrtvo, jakoby bez života. Kalné ráno to bylo, ani ptáčka pípnout jsem neslyšela....Později odpoledne se mlha umoudřila, potichu někam zmizela, sluníčko, kde jsi ? - ukaž se nám, moc se mu ještě nechtělo... "Babčo, jedem se kouknout do lesa, možná už rostou houby, nechceš jet s námi ?"  přiběhl Matěj natěšeně, přiznám, že mě to zlákalo, na chvilku zmizet z domova. "Přece tu nenechám dědouška, bude mu to líto, že také nemůže, co myslíš Matýsku ?"  "Jen s nimi jdi " - utrousil dědouš, já se teď koukám na telku. Jo, dávali zrovna nějaký sport, a to dědouš prožívá a nic kolem nevnímá,možná to také znáte.... Jen na pouhou hodinku do lesa, i to mi stačí abych se lesem potěšila, tak kam ? Na Karlov, nebo nad město, k "oválu" - mě je to jedno, hlavně už pojďme....

Jeli jsme k "oválu", tam se dá zaparkovat, v zatím pusté ulici, přímo u lesa.

Stáli jsme v Bedlové a vedle zas jiná podobná byla...

Známá dominanta našeho města skrývá se kousek dál za cedulí, ani kousíček špičky jsem pro mraky nezahlédla. Názvy těch ulic dříve tu nebyly, na mírné a velké travnaté stráni tu v zimě bývalo prostoru pro malé lyžaře i pro všechny co netroufli si na sjezdovku, tomu je konec, navždycky.... Někdo měl zájem, někdo vlivný shora ?- to nevím, ale zřejmě tu vyroste takové malé satelitní "houbařské" město. Ulice přibyly, zatím pusté jsou chodníky, stavební parcely čekají na bohaté...Už je tu ulice Smotlachova , Kozáková, Bedlová, Hřibová, možná i další podobná, však dole pod strání odjakživa, vine se ulice Houbařská....

Opusťme chodníček pelyňkem prorostlý a pojďme raději na chvíli do lesa....

Foťáček "šmejdíček" nezahálel, ještě kdyby tak sluníčko vykouklo, a ono ne a ne !

Škoda, že se mi nezdařilo zachytit ty droboučké kapičky na jehličí, jak skleněné korálky vypadaly...

Když vidím kvetoucí "kicol" vzpomenu na tatínka, této léčivky pokaždé trochu si nasušil, je jí tu hojně...

Tak jsem si lesa užívala, i pár těch houbiček našla na kulajdu...

Tady je kukátko v bukovém kmenu, docela zajímavé, jak asi vzniklo, kdopak ví ?

Jak jsem tak lesem courala natěšeně, koukám skrz mraky se derou od slunka paprsky, cvak, cvak, zachytím je ?

A Matýskovi za tu chvíli v lese notně vytrávilo, musel se trochu posilnit...

Tak už jsme zpátky doma, tu včerejší procházku zakončím na zahradě, letmo se kouknu na kytičky...

Hortenzie ještě kvete,to deštivé počasí ustála...

Zastavím se před altánem u jezírka ...

a pak trochu kolem a domů...

Musím se zeptat -jakpak je dnes u vás doma ? Také vám chybí sluníčko ? Prý rozhodne devátá,  toužím po modré nad hlavou....