Konec středy, tečka....

No jo, zase se den přehoupl do nového, konec této středy, hotovo, tečka.... Ten horký letní den raz dva utekl, nebyla žádná ulejvačka. Venku je tma tmoucí, a příjemný  noční vzdoušek  mi proudí otevřeným oknem do pokoje, je takový klídek, když všechno spí....Celý týden mám Kryštůfka na hlídání, vymýšlím zpestření jak se dá. No jasně, zase les a jdeme hned po ránu než bude hic. " Jděte si sami, povídá dědouš, já s vámi nejdu, nechce se mi", ale v zápětí mě pohání, tak jdem, zas lesem po rovince, nad naší vsí.

Kryštůfek je v lese rád, jen mu babička musí mezi mladými smrčky rozhrnovat větvičky, trochu se bojí popíchání.

Trochu jsme pocourali i pár hub do polívky našli, za řeč však nestály. Mezi stromy bylo příjemně, mimo les už docela vedro.

Než půjdu k obědu musím se osvěžit, když babča mi vodu nachystala.

Po dobrém obědě - měl jsem rajskou,  už jsem byl notně znavený. To se mi spalo ! Jak jinak, s nerozlučným kamarádem , se šmudlou zajíčkem.

No a pak si pro Kryštůfka přijel tatínek a domů ze školky dorazil Matěj. To je vedro, musím se vykoupat, učím se plavat, koukej babi...

Patřičně vybaven - kruh, rukávky, brýle, to je babi fajn ! Koukej umím to, vidíš?

Pak si skočil na koníka a zahrál si na žokeje. Hyjóó....

Jako žokej Váňa ??

Já chvilku sednu do stínu pod altán a ejhle, motorové rogalo, ten nahoře, ten se má, ten výhled, ten rozhled pod sebou. Takhle se rozhlédnout, mít celý kraj na dlani, to by se mi líbilo. Ale ta odvaha, ta by mi chyběla, vznášet se ve výšce pod modrou oblohou...

K večeru jsme se pustili do brambor, zem ještě pořádně nevyschla. Ale známe to, jak přijde déšť, není už šance. Irenko, vidíš, také jsou mokře obalené.

A pak ještě to a pak tohle, shrabat a uložit trochu té slámy, kytičky pozalívat, tak den mi zas utekl, co čeká mě zítra? Jak se den vyvrbí, uvidíme...

Nejlíp je ve stínu u jezírka, věřili byste?

Teď když z okna se podívám jak to tam svítí i to autíčko má teď oči do tmy rozzářené, autíčko u jezírka? Možná tam vodník své fáro parkuje, jak v moderní pohádce, kdopak ví...?